České tetky psaly udavačské dopisy... Výživná debata o antisemitismu v Evropě, došlo i na Karla Marxe

Anketa

Jak zatím hodnotíte kroky zvoleného prezidenta Petra Pavla?

95%

hlasovalo: 30584 lidí

Besedy, kterou uspořádala turecká nezisková organizace Mozaiky Platform Dialog, se zúčastnila pouhá desítka přítomných. Jak host uvedl na úplný začátek, v Budapešti je až 90 000 Židů, ale jen malá část se hlásí k této národnosti.

Malý a vyvolený národ – problém první

„Všechny země a oblasti měly nějaké své bohy. Když jste šli z jedné zemičky do druhé, tak jste měli svého boha nebo bohy a vedle byli jiní bohové a vy jste se báli samozřejmě těch svých bohů, a když jste šel vedle, tak jste se musel bát těch místních bohů. A najednou přijde nějaký mininárůdek, který v té oblasti byl docela nezajímavý, a prohlašuje, že bůh je jen jeden,“ uvedla na začátku Wittmannová. „Postupem času to velká část světa odsouhlasí. Jenže ten nárůdek vyhlašuje něco, co ti ostatní úplně nepochopí. Práce nebo služba s radostí, protože oni jsou tím konkrétním bohem vyvolení ke konkrétní práci. V momentě, kdy řeknete, že vy jste ten vyvolený, tak ti ostatní vás moc neberou, ať jste vyvolený, k čemu chcete. Jestli k práci, ke službě, lásce. Judaismus tu svou vyvolenost vykládá tak, že vyvolený židovský národ má konkrétním způsobem sloužit bohu. Takže ten nárůdek, který má toho jednoho boha a nejmocnějšího boha ze všech bohů, protože kdo čtete bibli, tak velice často je tam plurál. Takže tenhle nárůdek několik tisíc let nepatřil ke zrovna oblíbeným mininárůdkům.“

Dalším problémem byla podle Wittmannové určitá oddělenost. „Ať už se to týká náboženství, kdy se dělaly praktiky, které ostatní neznali. Řecko, Řím, všichni měli své bohy a mnohdy jimi byli jejich císaři a teď je tu jeden nárůdek, který má jednoho boha, jenž je nad všemi ostatními a miluje tento nárůdek. A má knihu, kterou potom převezmou mnohé národy. Ale ta kniha přece není všech, ta je toho nárůdku. Že ji uznává křesťanství, že islám části knihy také uznává. Vždyť v koránu se pohybují i ty osobnosti, kterým my říkáme biblické.“

„Svatý znamená v hebrejštině oddělený, oddělený pro boha. Takže tento nárůdek sám sebe v podstatě odděloval. Svým náboženstvím, zvyky, dietetickou cestou – tedy tím, co jedli nebo nejedli. Oproti Řekům či Římanům také obřízkou. Prostě těch oddělení od jiných národů bylo strašně moc.“

Rádi? Spíše neradi!

„Když se podíváme do historie, tak se ty národy vůbec nemusely mít moc rády. Velmi rády sebou pohrdaly, ty se vysmívaly těm pro určitý zvyk, ale nebylo to nějaké systematické vyvražďování. Většinou to zabíjení bylo válečné nebo z nějakého konkrétního důvodu z obžalování nějaké skupiny, a to mohlo, ale také vůbec nemuselo být pravdivé. Ale po všech těch hlubokohistorických peripetiích a půtkách přichází naprosto nový, původně židovský směr, který byl velice pronásledovaný, který známe pod pojmem křesťanství.“

„Židovský element svému sousedstvu není sympatický,“ konstatovala Wittmannová. „Má chrám, o kterém si mnozí mysleli, že v něm Židé oslavují oslí hlavu. Netuším, jak přišli na toho osla. Ale mnozí také věřili, že tam mají prase a slouží praseti, a proto nejedí vepřové. To je hloupost, protože dietetika se týká toho, že Židé mohou jíst jen taková zvířata, která přežvykují a jsou sudokopytníci. Nesmějí se jíst divocí ptáci, kteří zabíjejí jiné ptáky. Prostě to židovské oddělení nebylo dříve kulturám sympatické. Navíc že bylo jako i u křesťanů, misijní. Římané, kteří dost opovrhovali Řeky, což je dost zvláštní, protože z té řecké kultury vyšli, tak nikdy nebyli schopni a ochotni židovského boha zahrnout do svého panteonu.“

Ghetto s jiným významem

„A tak vznikal, jak se dnes říká, antisemitismus. Ale ještě nebyl, avšak už začínal vycházet ze základů animozit. Pokračujeme středověkem. Tehdy říkáme, že Židé byli dáváni do ghett. Je to pravda a není to pravda. Talmud naprosto jasně říká, kolik kroků může židovský člověk ujít o šabatu, co může a nemůže dělat o šabatu a staví takzvaný eruf, což je hranice mezi Židy a Nežidy, takže míšení mezi Židy a Nežidy bylo ze strany Židů naprosto nepřípustné. V době babylonské ta židovská obec nutně potřebovala, aby se intelektuálové nerozprchli, neproženili, neprovdali, aby diaspora byla funkční.“

„Ve středověku bylo jasnou nadávkou, že Žid je talmudický Žid. Protože talmud vysvětluje zákony tóry, nemusí to být úplně pro každého sympatické a zase to nějak odděluje rozptýlený národ. Synagoga byla považována za satanské místo. Lidé, kteří neměli svoji zemi, svoji armádu a nemohli říci – nesahejte nám tady na naše děti nebo manželku, protože náš král vám dá pěkně na frak. Což mohla udělat jakákoliv jiná kultura. Židé se nemohli nijak bránit – neměli půdu, neměli krále. Takže určití historikové považují Židy za obětní beránky,“ vysvětlovala Wittmannová. „Já si to tak úplně nemyslím. A to z prostého důvodu. Můžete mi jmenovat muslimské osídlení v Paříži ve 12. století? Může mi někdo říci nějaké osídlení v Londýně, které by bylo ve 13. století buddhistické? Nebo osídlení ve Vídni hinduisty ve 14. století? Určitě ne! Ale vždycky všude můžeme jmenovat, kde bylo židovské osídlení, odkud byli vyhnáni nebo kam byli vítáni či tolerováni. Když se k nám do střední Evropy dostávali křesťané z Arménie, přesto musel platit daleko vyšší dávky než jakýkoliv katolík. Protože nebyl katolík. To židovské osídlení vždy patřilo pod nějakého krále nebo šlechtice. To znamená, že platili daně králi a ne vždy platili daně městu. A město netoužilo mít židovské osídlení, jestliže ti lidé platili daně králi, a ne městu. Takže se chce, aby platili daně i králi i městu.“

„Ghetto, oddělení, si vybrali Židé sami pro své šabaty. Že se časem pro ně stane jakýmsi vězením, to už je druhá věc. Ale tím to nezačíná. Na rozdíl od křesťanských zemí v islámu mohli být Židé i vlastníky půdy.“

Světová kultura

Šlechta a král si podle Sylvie Wittmannové přáli, „… aby židovské osídlení bylo obchodně zdatné. Všimněte si, kde stojí staronová synagoga v Praze. Mezi hlavním středověkým tržištěm a Vltavou. A to je obojí obchod. Jestliže tedy prosperují Židé, prosperuje i král. Znamená to, že prosperuje i město? Nemusí. Tak měšťané jdou ke králi a nechtějí Židy, protože ti jsou pro ně konkurencí, a to rovnou mezinárodní. Proč mezinárodní? Byla nějaká kultura, která by měla společný jazyk, kromě islámu? Židé měli hebrejštinu. I když samozřejmě netvrdím, že každý člověk z ulice ji ovládal. Ale měli písmáky. Takže díky tomu jednomu jazyku mohl židovský obchod v podstatě obsáhnout celý svět. Křesťanstvo si nepřálo, aby Židé byli řemeslníky a nějak konkurovali. Přálo si, aby dělalo jednu věc, kterou křesťanstvo dělat nemohlo. A to je i v islámu. Tedy – půjčovat peníze na úrok. Když se dlužilo Židovi, tak je šlechta vyhnala. Nebo udělala potomeček. Třeba jak na Pražském hradě vyhořely archivy dluhopisů. Kdopak to asi zapálil? Karel IV. dlužil Chebu spoustu peněz. A Židé byli subjektem královské komory, takže když dlužil a neměl na zaplacení, tak zhebané udělali pogromeček. Sebrali majetky Židů, které byly pod korunou Karla IV. Zní to odporně a bylo to tak.“

„Takže etika minulé a dnešní doby je nesrovnatelná. Židům spousta nejen šlechty dlužila. Jak se ubránit? Vždyť neměli takové peníze, aby mohli pořád půjčovat. Takže si museli půjčovat navzájem. Takže když nějaká parta sebrala Židům peníze pro nějakého šlechtice a když jej tenhle šlechtic chtěl vyhnat, tak se proti němu postavili všichni Židé z dalších území plus jejich šlechta. Protože tam měli finanční vazby. Takže nebylo vždycky jednoduché Židy vyhnat. Což ostatním také nebylo příjemné,“ pokračovala dále Wittmannová. „Protože já nemohu Židy vyhnat, protože mají takové finanční vazby, že to nejde. Takže byly desítky a desítky věcí, které byly zcela vymyšlené. Třeba v Londýně, že Židé zabíjejí křesťanské děti. Takže si vezměte, když lidé nebo děti vidí obřízku – dospělého muže s nožem, který plive krev a má zakrvácený nůž. Protože dříve, když ještě nebyly odsávačky, tak ten obřízkáč musel nasát krev na rty a vyplyvnout ji. Co si tedy mohli křesťané myslet jiného než to, že Židé používají krev neviňátek.“

Marx, kapitalismus a pangermanismus

„Pardon, ale Jan Hus moc známý není,“ uvedla dále Wittmannová. „Ale je známý Luther, který si myslel, že všichni přestoupí na jeho křesťanství, tedy i Židé. Ono je to moc nezajímalo. A kdybychom citovali z Luthera, tak je to neštěstí, to je skutečně hrozné. A německé země jsou Lutherem velice ovlivněné.“
„Kdo nenáviděl judaismus? Třeba vnuk trírského vrchního rabína, kterým je Karel Marx, který považuje judaismus za náboženství tmářství a kapitalismu.

„Rakouský antisemitismus byl daleko horší než ten německý. Pak se to dostalo do vypjatého pangermanismu. Český antisemitismus byl velice často velmi primitivní,“ uvedla Wittmannová. „České tetky psaly udavačské dopisy, že Židovky nemají co dělat na tržišti. A ještě s tvrdým y po t. Samozřejmě že existoval – kde by neexistoval, že –, ale nebyl tak vypjatý jako rakouský a nebyl mordující. Jeden z důvodů, proč takový za druhé světové války byl. Češi nemohli prostě ukrást židovský majetek. To mohli v těchto zemích pouze Němci. Takže když měl Žid obchod, tak jen Němec nebo Rakušan jej mohl ukrást. Pan Womaczka ano. Pan Vomáčka ne. Takže proč by si čeští lidé špinili prsty krví transporty, když z toho nic neměli. Zatímco na Slovensku to bylo úplně jinak. Tam kdejaký opilec, který se dostal do gard, mohl mít obchod. Pokud byl opilec naprosto nevzdělaný a neuměl pořádně číst a psát, tak toho Žida v krámu potřeboval. A pokud byl ten Žid opravdu inteligentní, tak toho opilce nikdy nic nenaučil – a přežil. Protože pracoval ve svém krámu, který mu ukradl ten opilec. Ale pokud byl Žid jen trošku naivní a toho primitivního opilce něco učil, tak dříve nebo později jej ten primitivní opilec poslal do tábora.

„Největší počet Nežidů, kteří chránili Židy, bylo hystericky antisemitské Polsko. To má největší počet lidí, kteří zachraňovali Židy. Které hlavní město mělo na počet obyvatel nejvíce schovávaných Židů za druhé světové války? Berlín! To jsou věci, které jsou pro nás složité pochopit. Protože ta německá kultura byla méně antisemitská než ta rakouská. Zatímco polská kultura byla pro Židy možná fajn v 17. století, ale ve 20. určitě ne.

Co se (ne)má říkat

Hlas z přítomných: „V Polsku byly za schování Židů vyvražděny celé rodiny, v Německu se to řešilo jen pokutou.“
„Ano, je to tak,“ souhlasila Wittmannová.
„Úplně nejhorší byly národy, které byly na severu – Estonsko, Lotyšsko, Litva. A Ukrajina. Ukrajinci masově vraždili Poláky a Židy. Polská Volyň byla nepředstavitelně trápena ukrajinskými Volyňáky a nejen jimi. A dnes Polsko Ukrajině velmi pomáhá – pán Bůh jim požehnej, pomáhat se musí. Ale je to opravdu zvláštní věc,“ konstatovala před auditoriem Wittmannová.

„V Osvětimi, Aušvitsu udělali Němci blok pro malé děti. Tady podle nich měly děti kreslit obrázky a oni je chtěli posílat do světa, aby se vidělo, jak se tam mají ty dětičky dobře. Pavel Stránský tam v té škole učil. Říkal, že Mengele byl nejzdvořilejší ze všech Němců a vždy jej oslovoval „Paul, ich bitte Ihnen“ (Pavle, prosím Vás – pozn. autora). Žádné ty smradlavý Žide. Byl velice zdvořilý. Ale třeba od něho chtěl dvojčata, na kterých bude mít nutriční experiment, jeden že bude víc krmen vegetariánsky a druhý masem, a co z toho vychází. Bohužel pan Stránský musel pomáhat hledat dvojčata, což pro něj bylo trauma na celý život.“
Další dotaz zněl: „Lidé jako geniální vědci...“

„Jestliže společnost, která byla vyřazena z mnohých řemeslných profesí a dříve i zemědělství, tak když se po takové době otevřela Josefínským patentem možnost studia, tak se vrhli na vědu, obchod, chemii. Takže mezi lidmi židovského původu je obrovské množství Nobelových cen. Ale já znám takových židovských blbounů, takže to není tak, že by každý musel být nevím jak chytrý či vzdělaný. Podle mne je genetika ovlivňována prostředím a možnostmi. Když je skupina lidí po stovkách let na něco trénovaná, tak pak samozřejmě vyniká,“ uzavřela večerní setkání Sylvie Wittmannová.