Současnému rumunskému prezidentovi Klausovi Iohannisovi končí druhé funkční období a kandidovat znovu již nemůže. Do volebního souboje vstoupilo třináct kandidátů a předvolební průzkumy předpovídaly vcelku poklidný souboj politiků, ze kterých snad vyčníval pouze George Simion, vůdce pravicové Aliance za jednotu Rumunů (až tak nebezpečně pravicová strana to není, protože v Evropském parlamentu působí vedle ODS ve frakci Evropských konzervativců a reformistů). K velkému překvapení a hrůze „zavedených“ politických stran v Bukurešti i o „evropské hodnoty“ se strachující Brusel ale vyhrál první kolo se ziskem 22, 94 % hlasů outsider Georgescu. Spolu s ním postoupila do druhého kola liberálka Elena Lasconiová s 19,18 % (ta třetího v pořadí premiéra Ciolacua porazila o pouhých 2 700 hlasů).

Abychom lépe pochopili děs, který se zmocnil „evropských hodnot“, zmiňme letmo některé z Georgescuových názorů, kterými si podmanil část rumunských voličů.

Călin Georgescu, univerzitní profesor a konzultant „udržitelného rozvoje“ OSN, opakovaně zdůrazňoval, že žádnou podporu Ruska nemá, ale cítí se blízký jeho kultuře. Putina označil za člověka, který „zřejmě miluje svoji zemi“. O válce na Ukrajině, která „je vedena v bezprostřední blízkosti země“, prohlásil, že je „manipulována americkými zbrojařskými společnostmi“, vyjádřil „úctu k Maďarsku, protože umí obhajovat své zájmy na mezinárodní úrovni“ a v roce 2022 prohlásil (což mu nyní připomínají), že „americký protiraketový štít umístěný v jihorumunském Deveselu je součástí konfrontační politiky, nikoli opatřením na podporu míru“. V předvolební kampani opakoval, že „EU a NATO řádně nezastupují rumunské zájmy“ a ano, přestože odmítnul, že by byl antisemita, některými svými výroky podporoval rumunské krajně pravicové legionářské hnutí z 20. století „jako součást rumunských dějin“.

Když rumunský ústavní soud potvrdil, že výsledky prvního kola prezidentských voleb jsou v pořádku, vložily se se vší vehemencí do celé věci nejen evropské instituce, ale s nesmírně tvrdým a výhružným prohlášením přišlo i americké ministerstvo zahraničních věcí.