Michálek (Piráti): Kvůli Babišovi jsme byli na 40. místě ve svobodě médií

Děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, já navážu na to, co říkala moje předřečnice paní Schillerová. To, proč prosazujeme tento návrh zákona včetně pozměňovacího návrhu, je z jednoduchého důvodu - protože plníme sliby, které jsme dali občanům, se kterými nás občané ve volbách zvolili a se kterými jsme taky získali důvěru mít většinu v této Poslanecké sněmovně.

Stejně tak plníme sliby, pokud jde o to, že nebudeme tuto zemi zadlužovat a chceme v této oblasti jít jinou cestou, než šla předchozí vláda, která pro snížení dluhu, zejména v posledních letech, neudělala téměř nic. Dovolte mi tedy, abych stručně zejména odpověděl na některé věci, které tady zazněly a vyvrátil zcela jednoznačně, že toto není žádná záležitost Pirátské strany, ale že je to opřeno o celou řadu mezinárodních doporučení. Já doufám, že tady nežijeme trochu v bludu, že všechno ovládá Pirátská strana přes Brusel a já nevím, co dalšího, že se koordinujeme s Marsem. Protože když uvidíme z těch dat, tak bude zcela jasné, že doporučení nastavit transparentní podmínky pro vlastnictví médií mají oporu u mezinárodních organizací.

Česká republika byla v indexu, který dělají Reportéři bez hranic, ohledně svobody médií v roce 2014 na třináctém místě. Následně po tom, co hnutí ANO získalo pozici ve vládě a současně jeho předseda Andrej Babiš současně vlastnil nebo koupil velký list - Mladou frontu dnes a související iDNES, tak to samozřejmě ti novináři hodnotili velmi negativně a Česká republika se dostala během těch několika následujících let až na čtyřicátou pozici v tom žebříčku. Dokonce Češi, podle mezinárodní organizace Reportéři bez hranic na tom byli ve svobodě médií hůř, než Botswana a Burkina Faso. V roce 2023, teď když vyšla aktuální data, se tato situace zlepšila, právě díky tomu, že nedochází k té kumulaci vlivu mezi předsedou vlády a vlastnictvím médií. A Česká republika má opět čtrnácté místě v tomto žebříčku, což je poměrně dobrá situace. A byli bychom neradi, abychom se zpátky vraceli k tomu našemu špatnému hodnocení, které jsme tady měli v minulosti.

A i ta mezinárodní organizace Reportéři bez hranic upozorňuje, že příčinou toho špatného hodnocení a zhoršení svobody tisku je ohrožení vysokou koncentrací vlastnictví soukromých médií. A také k tomu přidává tlak, který je vykonáván na veřejné vysílatele. Takže to jenom abychom se podívali, jak to hodnotí mezinárodní organizace Reportéři bez hranic. Další část, kde jsme se zavázali jako Česká republika, že podnikneme opatření proti střetu zájmu, bylo v Národním plánu obnovy, v opatření 214. Tam jsme slíbili jako Česká republika, že abychom dostali peníze z Evropy, tak splníme závazek zpřísnit podmínky a to, aby nedocházelo ke střetu zájmu, zejména v oblasti prevence a tak dále. A to je přesně návrh zákona, který tady máme.

Dále se podíváme na zprávu o právním státu za rok 2022, kterou předkládala v Evropském parlamentu Věra Jourová, europoslankyně, která předtím byla tedy navržena hnutím ANO. A součástí té zprávy o právním státu, což je základní dokument, který je projednávaný na úrovni evropské a ptají se na něj všichni velvyslanci, zástupci jiných států a hodnotí nás podle nich i jiné státy, když vystupujeme jako Česká republika na těch jednáních, tak je i doporučení od Evropské komise, které tedy uvedla Věra Jourová, dokončit revizi právních předpisů týkajících se majetkových přiznání a střetu zájmu. Mimo jiné tím, že bude vyjasněna definice skutečného vlastnictví a pokročí se v dalších reformách týkající se transparentnosti informací o vlastnictví sdělovacích prostředků.

Paní Jourová se k tomu vyjádřila. Ona řekla, že je přesvědčena, že by politik neměl vlastnit média, považuje to za nešťastné a několikrát radila, aby pan předseda Babiš to svoje médium prodal. Další mezinárodní instituce, která opět kritizuje to, že tady není úprava střetu zájmu, je Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu, který ve své zprávě uvedl, že poslanci by měli posílit zákon o střetu zájmu, který by zabránil veřejným funkcionářům a členům vlády vlastnit média. A teď k tomu, jak bylo napadáno, že ten zákon je protiústavní. Opravdu jsme všichni tady četli nález Ústavního soudu? Který projednával ty základní myšlenky toho návrhu. Jednak hmotně právě a jednak z hlediska legislativních.

Z hlediska hmotně právního Ústavní soud uvedl, že ustanovení § 4a zákona o střetu zájmu plní poslání, které přesahuje rámec regulace střetu zájmu, neboť sleduje to, aby veřejný funkcionář nemohl ovlivňovat či dokonce ovládat média, a to ať již jako vlastník, jako podnikatel či jako vydavatel nebo provozovatel. Stát prostřednictvím § 4a zákona o střetu zájmu do volné politické soutěže nezasahuje, stejně jako zde neomezuje svobodu projevu ani necenzuruje, nýbrž naopak vytváří podmínky pro její průběh v zájmu ochrany práv a svobod jiných účastníků této soutěže, stejně jako její transparentnost, říká Ústavní soud. Z hlediska veřejného zájmu a ochrany demokratických hodnot je proto akceptovatelná snaha zákonodárce, který v reakci na koncentraci významné ekonomické a mediální moci činí v mezích ústavního pořádku opatření bránící možné postupné deformaci demokratického režimu do podoby nějaké z jeho fiktivních či neliberálních variant.

Jde tak o jedno z opatření takzvané obranyschopné demokracie, které má svůj ústavní základ v ustanoveních v ústavě a Listiny. Vy jste, prostřednictvím pana předsedajícího, tvrdili, že ten zákon byl protiústavní. Prezident Zeman ho tehdy napadl, vy jste to zpochybňovali, a u toho soudu jste to prohráli, prostřednictvím předsedajícího. Takže jenom abychom až budete příště říkat, že je zase nějaká část protiústavní, tak si na to vzpomeňme. Ten střet zájmu, kde jste to tvrdili, tak jste neměli pravdu, prohráli jste to. Stejně tak jste to tvrdili u pandemického zákona, u jeho novely. Neměli jste pravdu, prohráli jste to. Budeme pokračovat výčtem mezinárodních institucí, které upozorňují na tuto problematiku, jak je to důležité, že to není myšlenka, která by tady spadla jenom z nějakých stranických zájmů.

Doporučení výboru ministrů členským států Rady Evropy o pluralitě médií a transparentnosti vlastnictví médií ze dne 7. 3. 2018. V něm na reakci na aktuální vývoj v dané oblasti se poukazuje na význam veřejných sdělovacích prostředků v demokratické společnosti a nezbytnost k zajištění jejich plurality. V souvislosti s nyní posuzovanou věcí je možné poukázat na bod 11 doporučení, kde se uvádí, že přijetí a účinné provádění regulace vlastnictví médií může hrát významnou úlohu v souvislosti s pluralitou sdělovacích prostředků, že taková regulace může zvýšit transparentnost vlastnictví médií a že se může zabývat otázkami jako je vlastnictví napříč médií, přímé a nepřímé vlastnictví médií a účinná kontrola a vliv na sdělovací prostředky a že může také přispět k zajištění účinné oddělení mezi výkonem politické moci nebo politickým vlivem a kontrolou sdělovacích prostředků nebo rozhodováním o mediálním obsahu.

V bodech 3.5 a 3.6 přílohy tohoto doporučení nazvané Guidelines on Media Pluralism and Transparency of media Ownership se v návaznosti na výše uvedené vychází z oprávnění členským státům zavést kontrolu, stanovit spravedlivou rovnováhu zejména tam, kde vlastní média politické strany nebo jednotlivci, kteří se aktivně podílejí na politice a zejména kdokoliv ve volených funkcí, aby byla zajištěna redakční nezávislost a transparentnost vlastnictví, přičemž redakční rozhodování je zásadně neslučitelné s výkonem politické moci. Takže po tom, co jsem tady přečetl závěry Zprávy o právním státu od Věry Jourové, Národního plánu obnovy, Reportéři bez hranic, zprávy Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu, Ústavního soudu a doporučení Výboru ministrů členským státům Rady Evropy o pluralitě médií, tak si myslím, že je zcela jednoznačné, jakým směrem různé mezinárodní a významné ústavní instituce doporučí, aby se ubírala úprava v této oblasti.

Takže není to čistě o jednom člověku. Samozřejmě každý ví, že ten problém tady je. Ten problém vidíme velmi často. Typický příklad, jak informují média, která jsou vlastněna politiky a myslím, že každému je jasné, když je médium vlastněné politiky, že nemůže být stále nezávislé. Dokonce tady máme i svědectví, jakým způsobem to bylo ovlivňováno, bylo to všechno v médiích. Také jakým různým způsobem přistupuje třeba list Mladá fronta k tomu, co dělá předchozí vláda, jejíž předseda byl majitel Mladé fronty. Skutečný majitel, jak je to zapsáno i teď v evidenci skutečných majitelů, to tady také bylo opakovaně zpochybňováno, ale teď je to zcela jednoznačně napsáno v evidenci skutečných majitelů, Mafra - její skutečný majitel je Andrej Babiš.

Taky když se podíváme na zápis, který je tam ohledně statutárního orgánu listu MAFRA, tak vidíme, že jedním z členů statutárního orgánu MAFRY je holding Agrofert. To jenom abychom si to dali do kontextu. Paní Procházková, finanční ředitelka Agrofertu, tam vykonává akcionářská práva.

Takže když vláda Andreje Babiše rozhodla o tom, že se dá důchodcům jednorázový příspěvek pět tisíc korun, tak vyšla takováto titulní stránka. Nižší daně a pět tisíc všem důchodcům. Takhle vypadaly titulky. Jednorázový příspěvek pět tisíc korun by měli senioři získat před Vánocemi. Takhle vycházejí titulky na Mladé frontě, když Babiš dává pět tisíc důchodcům. Když tato vláda rozhodla dát pět tisíc rodinám, které mají děti, tak jaký myslíte, že jim vyšel titulek? Myslíte, že vyšel titulek pět tisíc všem rodinám, vláda pomůže? Ne, vyšel titulek. Úplatek voličům, tepe i pravice vládu.

Takže takovýmto různým způsobem vycházejí titulky v těch médiích. Samozřejmě i spousta z vás, kteří tady sedí z hnutí ANO, byli i obětí. Chápu, že to je nepříjemné, když se třeba znelíbili, tak proti nim vycházely články. To jsou další věci, které jsou nepříjemné.

Ale já chci říct, že tento zákon, který tady předkládáme, ten pozměňovací návrh, se netýká zdaleka jenom této oblasti vlastnictví, ale týká se i druhé části. Týká se i pobírání dotací a veřejných zakázek členů vlády. Já tedy musím poukázat na to, že vláda se tady nerozčiluje, že by říkala. Ne, ne, ne, my tuhletu regulaci nechceme, to je protiústavní, to je strašný, vy nám chcete jako vládní koalici zpřísnit zákon o střetu zájmů. To abychom si uvědomili, že ta druhá část toho zákona je zpřísnění na všechny členy vlády. Tato vládní koalice si dobrovolně zpřísňuje pravidla, pokud jde o střet zájmů u členů vlády.

Samozřejmě i v této oblasti se ta úprava opírá o mezinárodní dokumenty. Já teď opravdu tady nechci zas tolik zdržovat. Takže uvedu jenom, že v evropském nařízení z roku 2018, kde došlo k revizi čl. 61 finančního nařízení, se výslovně rozšířila povinnost vyhnout se střetu zájmů na osoby podílející se na řízení finančních prostředků EU v členských státech v oblasti sdíleného řízení, obrovská část dotací, zakázek a tak dále.

Ke střetu zájmů dochází, je-li z rodinných důvodů, z důvodu citových vazeb, z důvodů politických nebo národní spřízněnosti, z důvodů hospodářského zájmu nebo z jiného přímého nebo nepřímého osobního zájmu, ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí osob podílejících se na plnění rozpočtu EU. Takže Evropská unie taky v této oblasti v rámci finančního nařízení požaduje, aby členské státy při nakládání s evropskými penězi učinily odpovídající opatření.

Dokonce se tomu věnoval i Evropský účetní dvůr, který na základě informací od Evropské komise věnoval České republice krásný boxík ve své zprávě, kde popsal vlastně problematiku toho střetu zájmů ohledně společností, které tehdejší předseda vlády řídil, jež byli příjemci pomoci EU v oblasti zemědělství a soudržnosti. Komise provedla koordinovaný audit na počátku roku 2019. Generální ředitelství vydalo svou závěrečnou zprávu auditu v prosinci 2019 a během let 2020 a 21 generální ředitelství sledovalo provádění závěrů a doporučení svých auditů českými orgány. Takže této problematice se věnuje i Evropská komise.

Ony existují samozřejmě možnosti, jakými může politik v zahraničí učinit opatření, aby skutečně došlo k tomu oddělení. To je takzvaný slepý fond. Ve slepém fondu to ovšem funguje tak, že rada protektorů má za úkol dohlížet na správce fondu a zajistit, že dodržuje své povinnosti a spravuje fond v zájmu majitele. Současně ti členové rady protektorů musí být nezávislí na majiteli fondu a nesmí tam být možnost úzkého vztahu ovlivňování tak, aby to bylo stále možné považovat za slepý fond.

Teď bych se věnoval reakci na některé připomínky, které tady zazněly, protože určitě vítám věcnou debatu, pokud se bude soustředit na ty záležitosti. My jsme měli jednání s panem předsedou Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí právě k těm výhradám, které úřad poslal na kontrolní výbor, kde byly diskutovány. Na základě těch připomínek jsme se rozhodli tak, jak už tady načetl pan předseda Výborný, upravit dobu nabytí účinnosti, kde úřad poprosil, jestli by bylo možné, aby ta úprava nabyla účinnosti až k 1. 1. Takže tady úřadu vycházíme vstříc, aby byl dostatečný čas se připravit na tu novou úpravu, než to najede, aby mohli nabrat lidi, kteří jsou potřeba na novou agendu.

Stejně tak jsme diskutovali požadavek navýšení o jednoho nebo dva lidi na tuto problematiku. Myslím si, že tady v tom opravdu problém není. Pokud Poslanecká sněmovna schválí tento záměr, tak se na to samozřejmě bude reagovat potřebnými rozpočtovými opatřeními, systemizací a dalšími kroky.

Nyní k těm otázkám, které se týkají legislativy. Já už jsem tady na jednom z minulých jednání odkazoval na sněmovní dokument, kde jsou podrobně zodpovězeny ty připomínky. Já samozřejmě vystoupím. Pokud tady padnou ještě nějaké další věcné připomínky, tak jsem na to připraven odpovědět.

Ty připomínky, které tu jsou. Navrhované znění bodu 7 pozměňovacího návrhu. Za § 19h se vkládají 19ha, hb, hc, které jsou včetně nadpisu, znění a tak dále. Podle připomínek to odporuje legislativním pravidlům a svým obsahem to patří do důvodové zprávy, nikoliv právního předpisu. To tak ale nicméně není, protože ta ustanovení zakládají pravomoc úřadu pro dohled, logicky. Pokud zavádějí povinnosti, je nezbytné to činit zákonem podle čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k tomu, že tato ustanovení dále upravují konkrétní právní důsledky nedodržení povinnosti veřejného funkcionáře ukončit postavení skutečného majitele podle § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů. Především povinnost prodat podíl právnické osobě, povinnost přestat být jejím skutečným majitelem nebo provést jiná opatření ke splnění povinnosti veřejného funkcionáře uvedený v odst. 2. Toto nelze činit v důvodové zprávě a je potřeba to udělat zákonem.

Druhá připomínka, doplnění § 19ha odst. 1. Úřad posoudí na základě oznámení veřejného funkcionáře nebo dalšího podnětu doručeného úřadu, zda jsou splněny podmínky podle § 4a zákona o střetu zájmů. To byla ta připomínka k personáliím.

Navrhovaná změna zákona nevyžaduje po ÚDHPSH, aby činil časově a odborně náročné kontroly majetkových struktur skutečných majitelů a provozovatelů rozhlasových a televizních služeb, popřípadě skutečných majitelů veškerých pedagogických tiskovin. To jsme si s úřadem vysvětlili. Tam šlo o to, že dochází v rámci té novely k doplnění určité kvalifikační podmínky, jakých médií se to týká. Týká se to těch médií, které mají povinnost zakládat výroční zprávu. Čili tam dochází k výraznému zúžení právě těch médií, kterých by se to mělo týkat tak, aby to bylo reálně administrativně proveditelné v podmínkách úřadu pro dohled.

Zároveň je nutné podotknout, že současný model dozoru nad dodržováním zákona o střetu zájmů je postaven na dualitě orgánů veřejné moci. Zatímco úřady obce s rozšířenou působností vykonávají pravomoc sankčního orgánu, Ministerstvo spravedlnosti naplňuje úkoly orgánu evidenčního. Zároveň spravuje registr oznámení jako informační systém veřejné správy dnes již zavedenou praxí, že při výkonu dozoru nad zákonem o střetu zájmů Ministerstvo spravedlnosti úzce spolupracuje se sankčními orgány, kterým nově bude také pro určitou vymezenou skupinu veřejných funkcionářů ÚDHPSH.

Další připomínka, za třetí, byla k doplnění § 19ha odst. 2, která se týkala lhůt. To znamená té 60denní lhůty pro vykonání potřebných opatření. Ta potřebná opatření jsou specifikována vlastně už dneska v zákoně o střetu zájmů. To je všechno, co je potřebné k tomu, aby došlo k naplnění cíle toho zákona, aby v té dané lhůtě bylo převedeno vlastnictví. Čili z logiky věci, pokud uzavřu třeba smlouvu o smlouvě budoucí, že do nějakých 40 dnů přejde to vlastnictví, tak určitě to lze považovat za naplnění toho zákona. Pokud by ta smlouva o smlouvě budoucí byla datovaná třeba až za deset let, tak z logiky věci to naplnění není.

Je potřeba to posuzovat právě optikou té lhůty, která je uvedena v zákoně.

Už dneska je tedy v § 4a odst. 2 zákona o střetu zájmů stanoveno, že veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 má splnit povinnost stanovenou v § 4a téhož zákona bez zbytečného odkladu poté, co začala vykonávat funkci, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Stejně tak je konstruováno přechodné ustanovení uvedené v bodě dva navrhované novely obsažené v předkládaném pozměňovacím návrhu. Předmětné ustanovení již dnes bere v potaz individuální složitost konkrétních majetkových převodů, kdy zároveň stanovuje, že není-li z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu 60 dnů stanovenou v § 4a odst. 2, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje ÚDHPSH a provede současně všechna potřebná opatření směřující ke splnění zákonné povinnosti. Podtrhuji všechna potřebná opatření. Není to tak, že by stačilo udělat jedno opatření a tím by byl ten veřejný funkcionář z obliga. Skutečně musí učinit všechna opatření, která jsou, která mají za následek to, co je v zákoně uvedeno.

Nově navrhované znění § 19h, odst. 2 zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích tak stanovuje běh delší šedesátidenní lhůty jen pro ty případy, kdy veřejný funkcionář neučinil opatření směřující ke splnění povinnosti v § 4a zákona o střetu zájmů a ÚDHPSH o tom neinformoval tak, jak předpokládá výše uvedené ustanovení. Až poté dojde k aplikaci další šedesátidenní lhůty podle navrhovaného znění § 19h odst. 2. Ve výsledku tak bude mít veřejný funkcionář nejméně 120 dní ke splnění povinnosti uvedené v § 4a odst. 1 zákona o střetu zájmů. Protože samozřejmě může tam být i nějaká doba na to, než je vydána lhůta pro správní řízení a tak dále. S ohledem na uvedené se domníváme, že taková lhůta je pro splnění povinnosti dostatečná. Pokud jde o ten dotaz, jaký je ústřední správní úřad, se kterým může ÚDHPSH svou činnost koordinovat, od kterého je oprávněn vyžádat si stanovisko, tak je to Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Neboť tam dochází k tomu, že tam má samozřejmě působnost pro oblast rozhlasového a televizního vysílání.

Čtvrtá připomínka, zrušení § 14h, b odst. 1 vyslovení neplatnosti převodu na osobu blízkou či osobu jednající ve shodě a zvážení jiného právního procesu podle zákona číslo 292/2013 Sb., O zvláštních řízeních soudních.

Tak teď to bude trošku delší. Navržená úprava nezavádí žádné zvláštní řízení soudní, a proto je správné, že nedochází k novelizaci zákona číslo 292/2013 Sb., O zvláštních řízení soudních. Vyslovení neplatnosti právního jednání představuje klasickou civilněprávní věc, jejíž předmět spadá do oblasti občanského soudního řízení a tudíž i do oblasti civilních soudů. Ustanovení základní zakládá aktivní legitimaci úřadu vystupovat žalobou proti právnímu vztahu, jehož není stranou, a naopak nezavádí speciální druh řízení. Jde o zcela obdobnou úpravu, jaká je již dnes obsažena v § 42 zákona o státním zastupitelství, který umožňuje státnímu zástupci podat návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastníků. V zásadě půjde o rozhodování právní věci, která vyplývá z poměru soukromého práva, byť navrhovatelem bude orgán veřejné moci správní úřad. Podle § 7 odst. 3 zákona 99/1963, občanského soudního řádu navíc platí, že soudy projednávají a rozhodují jiné věci v občanském soudním řízení jen stanoví-li, to zákon, přičemž takovým zákonem může být i zákon o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Nejde a nemůže tedy jít o nepřímou novelu občanského soudního řádu, když s obdobným postupem v § 7 výslovně počítá. Předpoklad pro postup v občanském soudním řízení je tak naplněn jak co do předmětu řízení, tak i do pravomoci soudu v dané věci rozhodovat.

Nyní k té připomínce, že to je přílepek, to tady už zaznělo. Velmi rád to odůvodním, není to tak. V dané věci nelze hovořit o přílepku, respektive na danou věc nelze aplikovat závěry vyslovené Ústavním soudem v přílepkovém nálezu sp. zn. plénum Ústavního soudu 77/06. V uvedeném nálezu Ústavní soud argumentačně navázal na výše uvedené nosné důvody odůvodňování nálezu pléna Ústavního soudu 21/01 a dodal, že požadavek předvídatelnosti zákona jako součásti principu právního státu přestává být naplňován v okamžiku, kdy novelizace zákona je součástí jiného zákona ve formálním smyslu, jehož obsah s novelizovaným zákonem nijak nesouvisí.

V bodě 66 téhož nálezu pak Ústavní soud uvedl, že při hodnocení ústavnosti legislativní procedury přijetí ustanovení, které bylo do předlohy vneseno formou pozměňovacího návrhu, je rozhodující posoudit otázku, zda předmětný pozměňovací návrh jím skutečně v materiálním smyslu byl. To znamená posoudit, zda šlo o nepřípustnou extenzi při výkladu toho, co je pozměňovací návrh, a to za použití tak zvaného pravidla úzkého vztahu. K testu úzkého vztahu se Ústavní soud vyjádřil v bodu 52 citovaného nálezu, když uvedl: Toto pravidlo vyjadřuje požadavek, podle kterého se pozměňovací návrh musí týkat téhož předmětu návrhu, který je v legislativním procesu právě projednáván. Je založeno na ideji, že Sněmovna smí v určitou dobu projednávat pouze jedinou věcně vymezenou materii.

Jeho účelem je zabezpečit řádnou proceduru ve smyslu řádně informované a věcně připravené rozpravy a zabezpečit pružnost a efektivitu jednání Sněmovny. Je-li vznesen pozměňovací návrh, který koliduje s tímto pravidlem, lze na tento fakt jiným členem Sněmovny upozornit. Na tom, kdo namítá, také leží důkazní břemeno prokazovat kolizi pozměňovacího návrhu s tímto pravidlem úzkého vztahu. Po vznesení námitky kolize s tímto pravidlem předsedající nejdříve posoudí povahu a účel ustanovení projednávaného návrhu zákona a poté vztah namítaného pozměňovacího návrhu k tomuto ustanovení. Z tohoto pravidla vyplývá, že pozměňovací návrh se musí úzce vztahovat k účelu konkrétního ustanovení projednávaného návrhu zákona nebo jeho části. Tato podmínka je v daném případě naplněna, protože navržený zákon upravuje působnost Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí a pozměňovací návrh tuto působnost rozšiřuje, tedy mezi návrhy je dán úzký vztah a je tím obsahově naplněno ustanovení § 63 odst. 1 zákona číslo 90/1995 O jednacím řádu Poslanecké sněmovny, podle něhož může poslanec podávat k projednávané věci návrhy. Návrh zachovává akcesorický vztah k původnímu návrhu, který upravuje působnost ÚDHPSH dle nálezu Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2008 sp. zn. plénum Ústavního soudu 24/07.

Ustanovení. Teď pokračuji dál k další výhradě, to je samozřejmě výhrada, že nebyl dostatek času a tak dále na projednání, ta v této situaci, kdy už projednáváme obsahově velmi podobný nebo stejný návrh už tři roky, tak asi úplně není relevantní. Ustanovení, že soud nepřihlédne k neplatnosti i bez návrhu, lze uplatnit i v situaci, kdy předmětem soudního posouzení je jiný spor, jehož výsledek závisí na posouzení předběžné otázky vyžadující posouzení platnosti daného právního jednání. Smyslem daného ustanovení je zajistit, že i v takovém případě nastane sankční účinek navrhovaného zákona. Čili část toho zákona je konstruovaná tak, že některá jednání jsou přestupkem. Odpovídá tomu samozřejmě i sankční ustanovení zákona, kterým se postihuje ten přestupek, ale souběžně s tím se stanoví najisto speciální proces pro nápravu těch soukromoprávních účinků a k tomu jsou příslušné právě ty soudy, tak, jak jsem o tom mluvil v té působnosti.

Pátá výhrada se týká zrušení § 19h, b odst. 2. Nezruší-li správní orgán veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace, která byla uzavřena v rozporu se zákonem o střetu zájmů, úřad se může domáhat u správního orgánu příslušného rozhodovat spory z veřejnoprávních smluv jejího zrušení. Tak teď ta výhrada pokračuje. Dle zákona 150/2002 není úřad jako správní orgán oprávněn podat žalobu na jiný správní orgán, jejímž účelem by mohlo být zrušení již pravomocného rozhodnutí, jímž bylo ukončeno správní řízení, rozhodnutí o udělení dotace nebo investiční pobídky soukromému subjektu.

K této výhradě. V daném případě nejde o postup upravený zákonem č 150/2002 soudní řád správní, ale o postup podle zákona 500/2004 správní řád, konkrétně podle jeho části páté upravující veřejnoprávní smlouvy. V souladu s obecnou subsidiaritou správního řádu je přípustné, aby speciální zákony stanovovaly odlišný postup od správního řádu, který to ostatně výslovně předpokládá hned ve svém § 1 odst. 2.

V daném případě jde o založení zvláštní aktivní legitimace návrhem, to jest pozicí účastníka řízení se domáhat zrušení veřejnoprávní smlouvy, což představuje speciální úpravou vůči § 165 správního řádu, který se ve zbytku použije subsidiárně. Až v případě, že by nadřízený správní orgán rozhodl o návrhu ÚDHPSH v rozporu se zákonem, má ÚDHPSH aktivní žalobní legitimaci k podání žaloby proti nezákonnému rozhodnutí ve veřejném zájmu zcela v souladu se současným zněním § 66 soudního řádu správního. Podle tohoto ustanovení za podmínek stanovených zákony upravujícími řízení před správními orgány může žalobu podat ten správní orgán, o němž to takový zákon stanoví. V daném případě jde tedy o naplnění tohoto ustanovení.

Čili abych to trošku polidštil, možná že někteří kolegové nebudou nadšenci zrovna do veřejnoprávních smluv, nejprve, když se nám uzavírá nějaká veřejnoprávní smlouva, třeba o té dotaci nebo o nějakém jiném institutu, na který se vztahuje zákon o střetu zájmů, tak se to řeší ve správním řízení a tam má ten úřad legitimaci podat návrh nadřízenému orgánu, který je tomu příslušný, a ten rozhodne o platnosti či neplatnosti. Teprve pokud by tento postup nefungoval, tak existuje zvláštní oprávnění podle soudního řádu správního. A to je možné uplatnit tak, aby bylo dosaženo souladu s navrhovanou úpravou.

Šestá připomínka se týká určování horní hranice pokuty podle výše aktiv právnické osoby. Tam tedy byla vznesena výhrada k tomu, že za přestupek lze uložit pokutu do 3 % aktiv právnické osoby, jejímž je veřejný funkcionář společníkem, členem nebo skutečným majitelem, a že by bylo vhodné upřesnit způsob stanovení rozsahu aktiv. K tomu uvádím, že konkrétní úprava je uvedena v návrhu v § 19L. Pro určení horní hranice pokuty za přestupek podle tohoto zákona se hodnota aktiv zjistí z účetní závěrky nebo z konsolidované účetní závěrky účetní jednotky sestavované za účetní období předcházející účetnímu období, ve kterém k přestupku došlo. Pokud právnická osoba takový účetní výkaz nemá, vychází se z výkazu za předešlé účetní období. Nelze-li skutečnou výši aktiv zjistit postupem podle odstavce 4 stanoví hodnotu aktiv úřad kvalifikovaným odhadem samozřejmě i s ohledem na správní řád. Orgány veřejné správy spolupracují při aplikaci, je možno se obrátit, je možnost samozřejmě na to vzít znalce nebo je možno se obrátit na Finanční úřad, aby případně poskytli nějakou asistenci. Ale vzhledem k tomu, o jakých... bavíme se tady opravdu o velkých médiích, velkých mediálních domech, které mají povinnost zakládat tu účetní závěrku, takže logicky ta výroční zpráva existuje. Kdyby neexistovala, tak už musí soud postupem podle zákona o veřejných rejstřících vyžádat tu smlouvu, vyžádat tu účetní závěrku. Takže toto řešíme problém, který v praxi neexistuje. To je čistě hypotetický problém. Dále z principu jednoty právního řádu a shodné dikce § 37AA zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, vyplývá, že rozsah aktiv bude ÚDHPSH aplikovat shodná, bude na něj aplikovat shodná ustanovení obdobně jako v zákoně o účetnictví.

K sedmé připomínce, která je k § 19L odst. 5 pozměňovacího návrhu: Nelze-li skutečnou výši aktiv zjistit postupem podle odstavce 4 účetní závěrky, stanoví hodnotu aktiv úřad kvalifikovaným odhadem. Úřad má za to, že s ohledem na právní jistotu osob, vůči nimž má být případně vedeno správní řízení, není možné, aby se horní hranice pokuty odvíjela od kvalifikovaného odhadu úřadu. Výše pokuty musí být známa předem. Vedle toho je třeba konstatovat, že kvalifikovaný odhad by nebyl sám úřad schopen stanovit. K tomu už jsem odpovídal. Dále k tomu ještě uvedu, že určování výše pokut kvalifikovaným odhadem v rámci přestupkového řízení je zcela běžné u přestupků vedených finančními úřady podle zákona o účetnictví. Zákon navíc stanovuje v určitých situacích preferenci zjištění hodnoty výše aktiv řízení o přestupku. Právní jistota osob, vůči kterým by případně bylo vedeno přestupkové řízení, tak nemůže být ohrožena, pokud by se hranice pokuty odvíjela od kvalifikovaného odhadu úřadu.

Teď bych ještě krátce pohovořil o výhradách, které byly vzneseny při přípravě návrhu zákona z hlediska Ministerstva vnitra. Tam jsme taky vedli nějakou diskusi, která nakonec skončila, bych řekl, celkem příznivě. Některé věci jsme si vyjasnili, některé jsou prostě různé pohledy na úpravu, jednak k organičnosti zařazení nové kompetence. Ministerstvo tehdy uvádělo, že zařazení nové kompetence úřadu do zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích je podle Ministerstva vnitra neorganické, neboť s vlastní materií tohoto zákona nijak nesouvisí.

Pozměňovací návrh je nyní předkládán k novele zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích, neboť právě tento zákon obsahuje určení rozsahu působnosti organizace a pravomoci ÚDHPSH. Z hlediska legislativní techniky a požadavku na přehlednost právního řádu není ani jiné řešení technicky možné. Důvod, proč dochází k přesunu pravomocí projednávat některé přestupky podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, na ÚDHPSH tkví v nedostatcích současné úpravy, která nestanoví efektivní sankce pro předcházení střetu zájmů ve smíšeném modelu veřejné správy, ale také materiální podmínky pro nestrannost řízení. Podle současného zákona o střetu zájmů přestupky veřejných funkcionářů projednávají úřady obcí s rozšířenou působností. Ty se však mohou často dostat do střetu zájmů v případech, kdy by projednávaly přestupky veřejných funkcionářů stejné politické příslušnosti jako jejich vedení, například přestupku, respektive o odvolání proti rozhodnutí přestupku veřejného funkcionáře. Současná právní úprava podjatosti ve správním řízení a vyloučení v rozhodování přestupkovém řízení je přitom nedostatečná. Ustanovení § 63 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky dopadá pouze na situace, kdy je podezřelým z přestupku člen zastupitelstva územního samosprávného celku, jehož orgán je příslušným správním orgánem k jeho projednání.

V kontextu judikatury Nejvyššího správního soudu na výše uvedené situace nedopadne ani § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby podle § 14 odst. 1 správního řádu její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku jen tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky.

Tak myslím, že tohleto bylo vysvětleno dostatečně. Ještě tedy uvedu k tomu, že k přesunu pravomocí byl úřad pro dohled nad politickými stranami vybrán proto, neboť svojí působností je ze všech ostatních nezávislých ústředních úřadů nejblíže oblasti střetu zájmů. Jde o úřad, kde je vedení jmenované s co největším respektem k součinnosti více ústavních aktérů. Čili je to úřad, kde opravdu jsou nejlepší záruky nestrannosti toho úřadu, aby nebyl zneužíván k nějakým politickým tlakům.

Pokud jde o připomínku k zařazení prezidenta republiky, tam samozřejmě si uvědomujeme, že prezident republiky je vyloučen ze sankcí podle přestupkových zákonů, ale domníváme se, že některá obecná ustanovení zákona o střetu zájmů by na něj dopadat měla a taky by na něj měla dopadat ta ustanovení, která se týkají zákazu o udělování dotací, nenárokových dotací, investičních pobídek, případně ta pravidla, která se týkají koncentrace politické a mediální moci. Některé ty sankce tam jsou soukromoprávní, to znamená u prezidenta republiky ty sankční důsledky, které vyplývají z ústavy nebo ta imunita přestupková, tak ta se uplatní jenom v té správní oblasti, nikoliv v té soukromoprávní.

Tak myslím si, že jsem probral všechny připomínky. Pokud by se objevily v rámci rozpravy ještě další dotazy a připomínky, tak jsem na ně samozřejmě připraven odpovědět.

Na závěr mám jenom jednu prosbu. Je to zákon o sdružování politických stran. Nedělejme z toho zákon o zdržování politickými stranami. Veďme tu diskusi tak, abychom ji zvládli dokončit. Já věřím, že pokud se to nepodaří dneska, tak těch sedm přihlášek zvládneme odbavit i ve variabilním týdnu. (Velký hluk v sále.)

My jsme se bavili o tom, že bychom to dali na středu myslím 14. 6., že tam bychom tedy pokračovali v projednávání tohoto návrhu zákona, případně bychom už stanovili nějaké limity, pokud by se to ani tehdy nepodařilo, tak ten navazující pátek už bychom přistoupili k tomu, že se stanoví pevný hlasovací čas na tento návrh zákona, aby se ho skutečně podařilo doprojednat. Děkuji za pozornost.