Jak byste shrnul rok 2022? Čím byl významný?
Byl to rok, kdy v Evropě definitivně skončil mír. Už přes 300 dní řádí jen nějakých 20 hodin cesty autem od naší hranice válka, opravdový horký mezinárodní konflikt, ve kterém se nemordují nějací pastevci koz s nájemnými žoldáky – neboť tak jsme byli zvyklí vnímat exotické konflikty posledních dekád – ale konskripční armády složené z odvedenců z řad lidí, kteří jsou skoro stejní jako my. A je to válka stále více eskalující, stále krvavější a ničivější, vtahující do svého víru nejen občany Ruska a Ukrajiny, ale i dalších zemí včetně té naší, a hrozící se přelít do dalších zemí a přerůst v ještě mnohem ničivější katastrofu.
V případě, že by se tito kandidáti dostali do 2. kola, koho byste volili?Anketa
Pokud nám tedy rok 2022 něco prozradil, tak to, že západní civilizace se zachovala jako ubohý xindl. Nechává za sebe ve svém boji umírat Ukrajince – zfanatizované, zbídačené, obelhané a zneužité. Není svůj boj ani schopná vést efektivně, což je vidět ze slibů ohledně vyzbrojení Ukrajiny po zuby na straně jedné a neschopnosti těm slibům dostát na straně druhé. Nesnaží se ani rétoricky přispět k ukončení bojů, a to i za cenu izolace od nezúčastněného zbytku světa, který západní ubohost a válkychtivost vidí a štítí se jí. Západní země prostě ztratily jakékoli morální právo kohokoli poučovat o demokracii, o lidských právech, o morálních hodnotách, o správném životě. A do množiny nikoho zahrnuji i Rusko, které sice nepředvádí nic pěkného, ale s válkou provokujícím Západem je přinejmenším ekvivalentní.
Fotogalerie: - Náklad pro Ukrajinu
Rok 2022 byl také prvním rokem vládnutí nové pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů. Co nám prozradil o českých politicích?
O jmenované partě neumím napsat nic dobrého, ale vlastně ani chytrého. Předvedli těch zločinů a šíleností tolik, že to člověku splývá. Možná bych jen zdůraznil to jejich válečnické nadšení, s nímž opakovaně jezdí do Kyjeva poštívat tamní velení k pokračování ve válce, a jejich nadšení pro omezování občanských práv všeho druhu, počínaje vypnutím disidentských webových stránek na samém začátku války a konče nejnovějšími návrhy na zákonné normy pro boj s dezinformacemi, které nerespektují ani ústavu, ani zavedené právní postupy, ani bazální slušnost – jsou jen papalášskou nabubřelostí spojenou se strachem z poddaného lidu. Celé to jejich vládnutí se nese nejen v duchu arogance, opřené o většinu 108 hlasů v Parlamentu, ale i naprostého přehlížení životů a trápení běžných občanů. My můžeme. To je asi jediný signál, který lze zaznamenat u signálisty Fialy. A jak se ukazuje, tak opravdu mohou. Jako by se nějak zablokoval systém brzd a pojistek, který v demokraciích kdysi bránil největším vládním zhůvěřilostem. Čímž jsme vlastně zpátky u ztráty kreditu poučovat zbytek světa o čemkoli.
A co o české společnosti?
Když jsem se zamýšlel nad motivací těch lidí, a hledal klíč v jejich minulosti, velmi často jsem mezi nimi našel předlistopadové členy KSČ, nebo alespoň aktivní svazáky, či lidi, kteří měli s tehdejším Sovětským svazem něco do činění z titulu profesního či odborného. V takových případech lze celé to rétorické válečnictví vysvětlit potřebou zamaskovat mladické škobrtnutí, očistit se od podezření s prosovětských či proruských postojů, zahladit stopy. Patří sem značná část akademického establishmentu nebo třeba generál ve výslužbě Petr Pavel. Jsou však mezi takzvanými rusobijci i tací, kteří členství v KSČ a podobné škraloupy prostě nemohli stihnout, v době převratu jim bylo – jako mně – něco kolem 20 let, nezažili tudíž ani útlak doby normalizační – SSSR za Gorbačova byl v řadě ohledů svobodnější, než ČSSR za Husáka a Jakeše. Dnes postoje těch lidí vnímám tak, že se Rusům chtějí pomstít za listopad 1989, což si žádá vysvětlení.
Psali jsme:
Značná část mé generace, mě nevyjímaje, Rusy či Sověty po většinu mládí z duše nenáviděla. Měli jsme jim za zlé celou tu normalizační šeď a bezvýchodnost, a opravdu jsme si to s nimi jednou chtěli rozdat. Bylo to spíš v rovině pubertálního snění, ale bylo to tam – Rus byl prostě nepřítel, se kterým se mělo zatočit. Jenže Rus se z východního bloku stáhl sám, nebránil nám v naší cestě na Západ a skutečné problémy začaly až tam. On to dnes málokdo přizná, ale v 90. letech, kdy jsme se s pár markami v kapse vydali objevovat svět, jsme zjišťovali, že nás na tom skvělém Západě nikdo nečeká, je hodně povolaných a málo vyvolených, jsme v řadě věcí skutečně zaostalí, nejsme pupkem světa. Tohle ponížení většina z nás překonala – někdo založil úspěšnou firmu, někdo se věnoval rodině, někdo se prosadil v odborné práci, někdo se chytil v mezinárodní korporaci. Ale nepřekonal ho každý. Pachuť evropských chudých příbuzných kdesi hluboko zůstala, a komu se za ni chcete pomstít, když Západ je skvělým přítelem a spojencem? Samozřejmě Rusům! A ta chvíle nastala.
Druhým jevem, který mě neměl překvapit, a přesto překvapil, byly události na nevládkářské frontě – tedy v generacích o něco mladších, než byly ty diskutované výše. Měl jsem vzácnou možnost sledovat, kterak se různí dosavadní zachránci opuštěných pejsků, klimatu, sirotků a migrantů skokově a jako na povel jali zachraňovat bojující Ukrajinu – jako zdravotníci, kurýři, organizátoři pomoci či přímo účastníci různých logistických operací. A byli při tom vzácně efektivní, a tak plynule zapojili různé existující pejskařské či migráčkovské struktury – webové stránky a skupiny, čísla účtů, sítě kontaktů… až jsem si, jako pozorovatel, kladl otázku, zda to vše tady nebylo budováno předem právě s myšlenkou na možný válečný střet. To snad ne, říkám si, ale přece jen je podchycení té energie, která v mladých generacích byla, obdivuhodné a západním tajným službám za to patří uznání, protože komu čest, tomu čest.
Jenže je tady osten hořkosti. Všichni ti náhle se objevivší zachránci Ukrajiny, kteří, stejně jako starší generace, měli před vypuknutím války celý ukrajinský národ dokonale na háku, to nedělají kvůli nějakým hodnotám, ba dokonce ani kvůli odporu k Rusům. Dělají to, protože účast na válečném konfliktu, byť neuniformovaná, jim přináší vzrušení, adrenalin, nějaké naplnění jinak prázdných životů. Naprosto stejné to bylo před válkou s pejsky, migráčky, africkými sirotky nebo klimatem, jenže válka je holt lepší, je tam toho adrenalinu víc. Včerejší zachraňovatelky a zachraňovatelé čert ví čeho, humanitáři a humanitářky se tak ocitají na jedné lodi, a v jedné partě se skutečnými militanty. A je dost děsivé, že úplně stejně – spojením militantů a idealistické mládeže – se ve 30. letech v Německu prosadil národní socialismus.
No a třetí jev, který jsme všichni pozorovali a pozorujeme, mě nezaujal. Týkal se protisystémové opozice, nebo řekněme alternativy, kde pokračuje vzorec nekázně, neúcty, netrpělivosti a chaotismu, který se tak drsně projevil za časů covidu. Zrovna v posledních týdnech jsme byli svědky rozkladu party, která organizovala zprvu masové protivládní demonstrace na Václavském náměstí. Sám jsem kdysi dávno podobný rozklad zažil, dokonce z té doby znám některé současné aktéry. Ten vývoj mě tudíž nepřekvapuje, ale ani netěší. Jen se chce poznamenat, že národ s neschopnou vládou má logicky i neschopnou opozici, protože kdyby měl schopnou opozici, neměl by neschopnou vládu.
Fotogalerie: - Den nezávislosti Ukrajiny
Nelze pominout, že letošek provázela vámi zmíněná válka na Ukrajině, debaty o vztahu a vlivu světových mocností i vyhrocené názorové střety ohledně těchto témat. Co jsme se ohledně světového uspořádání a zahraničních vztahů dozvěděli?
Dozvěděli jsme se zejména to, že v uvozovkách celý svět – což jsou ti, kdo za všech okolností podporují bojující Ukrajinu proti barbarskému Rusku – zahrnuje Spojené státy americké, Kanadu, některé evropské členy Evropské unie a Severoatlantické aliance. Některé, protože Maďarsko, Rakousko nebo Turecko k nim tak úplně nepatří. Dále Austrálii, Nový Zéland, Jižní Koreu a Japonsko. Ostatní státy a kontinenty včetně průmyslových, populačních a surovinových gigantů typu Číny, Japonska, Jihoafrické republiky nebo Sau¨údské Arábie samozřejmě nejsou celý svět a nacházejí se kdesi na Marsu.
Když odložím žerty stranou, tak ukrajinská válka skutečně ukázala, že takzvaný vyspělý Západ už není hegemonem světového dění, jakým byl například v době války v Zálivu. Je jen jedním z center multipolárního světa, navíc centrem, jehož hospodářský, kulturní a nejspíš i vojenský význam upadá. Spojené státy americké se v duchu své hegemonistické politiky snažily a snaží bít hlava-nehlava, a právě proxy válka na Ukrajině, kde za sebe Severoatlantická aliance nechává umírat nešťastné Ukrajince, dal zbytku světa jedinečnou šanci, jak nechat dosavadního hegemona na holičkách. Američané reagují jediným způsobem, který jim ještě zbyl – ekonomicky ruinují své evropské spojence. Evropští spojenci méně či více úspěšně lavírují – prvým příkladem může být Německo, druhým Maďarsko, nebo se snaží Američanům, svým jediným spojencům, zavděčit, a tím pro sebe snad získat nějakou protekci. Zbytek světa udiveně kroutí hlavou a je rád, že se od zešílevšího euroamerického světa rychle vzdaluje.
Jak si v tomto ohledu vedla česká vláda? Tedy co se týká zahraničních a diplomatických vztahů?
Kdo by hájil ČR před Bruselem lépe?Anketa
Polovinu letošního roku předsedala Česká republika Evropské unii. Z Bruselu se snáší chvála. Co Česko v předsednictví dokázalo?
Vysloužili jsme si pochvalu od samotného Franse Timmermanse, grýndýlového arci-gaunera, takže jsme toho museli dokázat hodně. A věru, prosadit zavedení emisních povolenek i pro domácnosti a soukromá vozidla, či jinými slovy další masivní vzestup cen za energie, otop a osobní dopravu, si z předchozích dočasných předsedů netroufl žádný. Všichni vedli vůči klima-fanatické komisi alespoň zdržovací taktiku ve prospěch svých zemí. Fialovu vládu nic takového nenapadlo, ty holky a kluci naopak ukázali Evropě, že lze být bruselštější než Brusel. Pikantní na tom je, že všechny ty fanaticky ekoklimatické prohlášení musíme poslouchat od lidí, kteří se problematikou životního prostředí po celý život nezabývali ani vzdáleně, pro některé bývala ekologie sprosté slovo.
Fotogalerie: - Prezidentská klání na veřejných místech
A právě energetika a Green Deal velmi rezonovala posledních dvanáct měsíců. Po rostoucích cenách, sankcích proti Rusku, útokům na Nord Streamy, po zastropování cen, drahých emisních povolenkách a nekončící diskusi, odkud brát plyn či ropu a jakou roli má v obchodě hrát morálka, jak by se daly shrnout?
I když si připustíme, že celý balík opatření jménem Green Deal obsahuje i kapitoly, které jsou autenticky zelené, mohou při svém zavedení pomoci evropské přírodě, tak základ toho všeho – odstavení Evropy od fosilních paliv, hektický přechod na jiné energetické zdroje a drastické snížení životní úrovně Evropanů – je přesně tím návodem, se kterým bych přišel, kdybych dostal za úkol evropskou přírodu totálně zdevastovat. Je šílené pozorovat, jak se to vše zrodilo ze směsi dobrých úmyslů idealistů a chamtivosti hrstky protežovaných korporací a jak se toho chopili profesionální vyvolávači dojmů, kteří teď šermují prohlášeními a pojmy, jejichž významu nemohou rozumět. A jak jsou proti tomu společnost, byznys i vzdělané vrstvy bezbranné – nikdo si nedovolí ani ceknout.
V kontextu války s Ruskem je to vše ještě bizarnější. Začátek té války a západní zapojení, coby zásobovačů Ukrajiny, nabídly našim politikům jedinečnou možnost z klimatického šílenství nenápadně vycouvat; byli i tací, kdo v něco takového doufali. Jenže se ukazuje, že klima-šílenství není nějaká aberace, je to vůdčí myšlenka současné Evropské unie, s níž celý systém stojí a padá. Brusel mi s klimatem, se kterým se bojuje, i když kvůli tomu nemáme prostředky třeba na zbrojení, připomíná Třetí říši s její posedlostí židovskou menšinou. Tenkrát se nesměly zastavit transporty lidí do vyhlazovacích táborů, i když to zahlcovalo železniční síť a komplikovalo dopravu ve směru východní fronty. Dnes se nesmí ustoupit od klimatických cílů, i když to znamená, že se zatahujeme do války s holýma rukama, bez rezerv a strategických zásob.
„Křesťanství v Británii je jen jednu generaci od svého zániku,“ řekl nedávno bývalý Arcibiskup canterburský Lord Carey. Citoval ho Ben Kuras a přidal čísla „odbritšťování“ měst v Anglii. Co nám o Evropě prozradil rok 2022 v tomto ohledu? Spěje křesťanství nejen v Británii, ale v celé Evropě k záhubě? Víme, že letos byla migrační vlna ještě silnější, než před sedmi lety.
Komu byste dali hlas v druhém kolem?Anketa
Zaznamenal jste změnu v přístupu Evropy k nelegální migraci?
Ne. Ale možná jsem se špatně díval.
Koho budete volit prezidentem a proč?
Nejspíš Andreje Babiše, a to čistě takticky – nechci, aby se druhé kolo odehrálo mezi jenerálem z komunistické kadetky a podvodnicí kšeftující s vysokoškolskými tituly. Ale nemám ho rád, kluka ušatého, a nemyslím si, že je řešením naší české prekérky.
Jak strávíte poslední den letošního roku?
To náhodou vím naprosto přesně. Většinu dne strávím pracovně, rutinním a vcelku i relaxačním přepisováním zápisků z loňské terénní práce do elektronické podoby. Mám v té činnosti oproti jiným letům značné zpoždění, protože jsem si po většinu prosince užíval cestování, no a nyní musím dohánět. A večer si připijeme v kruhu rodinném.
Jaký vzkaz máte pro české politiky do roku 2023?
Aby se vzpamatovali, nebo táhli do háje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Zuzana Koulová
