Chcete, aby Babiš vedl ANO do parlamentních voleb jako lídr a kandidát na premiéra?Anketa
Nedávno knihu představil v Kostele Krista Spasitele na pražském Barrandově – a ParlamentníListy.cz byly přitom. Strhla se docela rušná debata.
Setkání s vlasovci
Nejde sice o první knížku o Vlasovovi, která byla v Česku vydána, ale jde o počin kořeněný tím, že 28. ledna už 91letý Milan Syruček se s vlasovci v dětství osobně setkal.
„Ne s Vlasovem, ale s velitelem první divize, generálem Sergejem Buňačenkem, protože na plácku pod domem, kde jsem bydlel, se shromáždili vlasovští velitelé a řešili otázku, jak dále postupovat na Prahu po obou březích Vltavy. Na Smíchov, do Jinonic a na Ruzyň, kde chtěli rychle obsadit letiště, aby odtamtud Němci nechtěli bombardovat Prahu. A pak druhý proud po nábřeží a co nejrychleji na Pankrác, kde zlikvidovali německou dělostřeleckou divizi, protože německý velitel Prahy Rudolf Toussain dostal od Hitlera pokyn, aby Prahu srovnal se zemí. Bylo mi tehdy třináct let,“ vysvětlil spisovatel.
Kolik milionů lidí zemřelo v gulazích za Stalinova teroru v tajze, to se ani ruští historici, podle Syručka, neodváží spočítat.
„Ta kniha je nejen o Vlasovovi, ale i o Rusku a o ruské duši. Je to na základě toho, co jsem měl sám možnost poznat, protože jsem tam léta žil a pracoval v Komsomolské pravdě, když byl jejím šéfredaktorem Alexej Adžubej, zeť Nikity Chruščova. S Chruščovovým synem Sergejem jsem udržoval po Skypu kontakt až do jeho smrti loni v červnu. Protože on žil od roku 1991 v USA, získal americké občanství a přednášel na univerzitě ve Washingtonu. Takže všechny informace jsou uváděny v kontextu, abychom pochopili i způsob myšlení Vlasova... Jak to, že se z tak prestižního sovětského generála stal člověk, který proti Stalinovi bojoval celou duší, protože byl přesvědčen, že ještě větším nepřítelem Ruska než Hitler byl Stalin,“ dodal Syruček.
Byl to vlastizrádce?
„Poslední články a statě o Vlasovovi vyšly v Rusku před dvěma roky,“ řekl Syruček, „takže dosud je to téma pro ruské historiky otevřené a stále se přou, zda byl hrdinou, nebo zrádcem.“
„Nepřou se, převládá názor, že to byl vlastizrádce a zbabělec. On nebojoval, skrýval se se svou milenkou a ještě ohrozil lidi v té vesnici. Do zajetí šel sám, dobrovolně. A kdo podporoval Hitlera vědomě a dobrovolně, to není pro mě hrdina,“ skočil do Syručkova monologu ekonom a pedagog Jan Šolta.
Syruček na to: „Nemáš tak docela pravdu, že se nepřou. Přou se, protože Vlasov bojoval za Rusko bez Stalina. Za Rusko bez poprav, kterými Stalin Rusku ublížil. Sám jako voják byl dva roky v letech 1937 až 1938 v Číně, kde cvičil Čankajškovu armádu, a v té době bylo vykonáno nejvíce poprav velitelů v SSSR.“
Fotogalerie: - Vlastenec nebo vlastizrádce?
O Vlasovovi jako o vlastizrádci hovořila také redaktorka Monika Hoření z loni zaniklých komunistických Haló novin, které se přetransformovaly v týdeník Naše Pravda.
„Já se domnívám, že Vlasov byl jednoznačně vlastizrádce. To je můj názor. Byli generálové a vojáci, kteří se nedali na stranu Hitlera. Byla světová válka, tady podle mě není žádné omluvy a Stalin patřil do protihitlerovské koalice,“ řekla s tím, že v listopadu 1944 se v Praze uskutečnila konference, jejímž cílem bylo založení Komitétu pro osvobození národů Ruska a oficiální založení Ruské osvobozenecké armády (ROA).
„To nelze vidět tak jednoznačně, protože Vlasov například zachránil Moskvu před Hitlerem. Je to nejednoznačné, ale to mě právě na tom přitahuje a nechávám na čtenáři, na čí stranu se postaví, a komu připije stakanem vodky. Jestli vlasovovým stoupencům, či odpůrcům,“ poznamenal Syruček.
Vlasovci a banderovci
Jak pravil spisovatel Milan Syruček: „Vlasov byl ve svých 41 letech nejmladším sovětským generálem a tehdy byl Stalinovým oblíbencem. Proto ho pověřil velením druhé armády, která měla rozrazit německé obklíčení u Leningradu. Ale nakonec sama druhá armáda byla obklíčena německými silami, a protože Stalin nedovolil včasný ústup, tak zůstala v obklíčení. Stalin za Vlasovem třikrát poslal letadlo s údernou skupinou, ale Vlasov vždy odmítl s tím, že nikdy neopustí své vojáky. Velmi špatně nesl, když jeho vojáci v obklíčení po tisících umírali především proto, že se topili v bažinách, umírali hlady, na různé nemoci a strádání.“
V knize Syruček také porovnává vlasovce s banderovci.
„Banderovci se formovali již od dvacátých let a chtěli nezávislou, samostatnou Ukrajinu. Zatímco Vlasov se formoval až během války. Byl věrným generálem SSSR a Stalina až do roku 1943, než začal v leningradském obklíčení pochybovat o správnosti Stalinových rozhodnutí. Až pak se stal jeho odpůrcem. A právě tam došel k poznání, že Stalin je největší škůdcem SSSR. Nebylo to ze zbabělosti. Kdyby byl zbabělý, tak zůstane v exkluzivním zajateckém táboře v ukrajinské Vinici pro zvláště vybrané sovětské důstojníky. Tam se jim podávalo jídlo jako v restauracích, měli svobodu pohybu po táboru a možnosti diskusí.“
Telefonát s Novotným
ParlamentnímListům.cz se Syruček svěřil, že telefonoval se starostou pražské městské části Řeporyje Pavlem Novotným, který tam v roce 2020 nechal instalovat pomník vlasovcům: „Volal jsme mu a nabídl jsem, že udělám o knize v Řeporyjích besedu. On je taková snůška rychlomluvy, že jsem nepochopil, co říká. Resumé jsem se tedy vlastně nedozvěděl. Omlouvám se panu starostovi, ale to byla strašná rychlost. Pak zavěsil, protože něco měl.“
A co si pan Syruček myslí obecně o stavění takových pomníků?
„Asi bych tam ten pomník nestavěl. Mám vůbec ostražitý vztah k pomníkům, protože se jeden čas stavějí, a pak se zase kácejí. A to nejen u nás. To se děje všude ve světě. To není jen případ Koněva. Sám jsem ale inicioval bustu generála Charlese De Gaulla tady na Barrandově u kostela. Myslím si, že De Gaulla budeme stále uctívat i proto, jak za války podpořil Beneše. Návštěva byla naplánována na říjen 1968, ale po srpnu De Gaulle jasně prohlásil, že u nás nebude sledovat přehlídku sovětských jednotek, že si toho dost užil na Rudém náměstí v Moskvě,“ poznamenal dlouholetý novinář a spisovatel Milan Syruček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
