„Viceprezident Petr Kolář? Nebo nový Nejedlý?“ To jsou slova z titulku článku Lenky Zlámalové v Echu24, který způsobil slušnou mediální bouři, z níž by bylo možné vyčíst leccos obecného. „Oč vlastně šlo? Zlámalová se poněkud obšírněji zabývala okolím prezidenta – čekatele Petra Pavla. Přišlo jí nápadné, že Pavel pořádá ihned po zvolení, ale téměř měsíc před inaugurací schůzky s ústavními činiteli, s ředitelem BIS, telefonuje se zahraničními státníky. Dává hodně rozhovorů pro média, v nichž nastiňuje představu svého prezidentství,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jak doslova píše Zlámalová, „Je z toho všeho zřejmé, že chce udělat skutečně tlustou čáru za érou současného prezidenta Miloše Zemana. Pavlovský Hrad má být vlídný, otevřený, civilní. Bez hradních zahrad za policejními kontrolami a nedůvěryhodné skvadry nejbližších spolupracovníků, vůči nimž se Petr Pavel ostře vymezuje“. Jenomže tady začala padat kosa na kámen: první na mušce se zjevil muž, který stál několik let za prezidentskými zájmy a volebními aktivitami Petra Pavla, exdiplomat Petr Kolář.
Zakladatel Evropských hodnot Kolář si myslel na Hrad
Je správné uvažovat o tom, že čtyřicátníci půjdou do důchodu v 68 letech?Anketa
A Lenka Zlámalová začala odlupovat jednotlivá tajemstvíčka z Koláře jako slupky cibule. „Kdo byl velikým propagátorem Pavlovy kandidatury? Deník N., který financovali mecenáši Petra Pavla (později svůj podíl v médiu převedli do Nadace Independent Press). Podobně to bylo s Liborem Winklerem (jeden z hlavních mecenášů Petra Pavla i Deníku N, pozn. L. Zlámalová).“ A přilévá další olej do Kolářova ohně. Píše: „Není příliš zřejmé, čím se živil posledních deset let, poté, co v roce 2013 opustil diplomacii a krátké angažmá v PPF. Tvrdí o sobě, že je jako osoba samostatně výdělečně činná konzultantem pražské pobočky americké právní a lobbistické firmy Squire Patton Boggs.
Pavlův přítel po boku o svých klientech mluvit nechce
Přiznává, že pracuje pro Českou zbrojovku při její akvizici Coltu v Americe. Zmiňuje, že zastupuje ČEZ ve sporu o dodávky s ruským Gazpromem. O dalších klientech ale mluvit nechce. Prý jedině když budou sami ochotni zveřejnit, že pro ně pracuje. Proč by to soukromé firmy asi tak dělaly? Udělat by to měl člověk, kterého prezident sám označuje za nejbližšího rádce.“ Zlatá slova, Lenko Zlámalová, kvituje Petr Žantovský a pokračuje v odkazu na text komentátorky: „Samotná firma Squire Patton Boggs pracovala od roku 2014 do roku 2017 pro ruskou Gazprombank. Dceřinou firmu Gazpromu. Snažila se ji ochránit před západními sankcemi, které byly na ruské firmy uvaleny po anexi Krymu v roce 2014.
Psali jsme:
Záznamů o tom jsou plná seriózní anglosaská média od Washington Post po Financial Times. ‚Tlačení agendy protivníků Spojených států je ve Washingtonu velký byznys. Obrovský rozsah těchto vztahů začal být bolestně jasný poté, co Vladimir Putin napadl Ukrajinu. Velké lobbistické firmy jako BGR, Squire Patton Boggs, The Glover Park Group a mnohé další braly miliardy od ruských oligarchů, ruských bank a čínských technologických firem, aby jim pomáhaly snížit risk západních sankcí,‘ píše v komentáři z 5. října 2022 Washington Post. Squire ukončila práci pro Gazprom v roce 2017. Tři roky po anexi Krymu. Kancelář v Rusku zavřela až loni, po napadnutí Ukrajiny.“ „To jsou ale od paní redaktorky zdrcující zjištění,“ míní Petr Žantovský.
Komentátorku tepou i ti, co jinak zákulisní rejdy kritizují
Bizarní je, že právě Kolář, který patřil vždy k nejhlasitějším kritikům zákulisních rejdů, z nichž byl obviňován Nejedlý a spol., dnes tají, kdo jej vlastně platí a za co. „V čem je tedy rozdíl? Jen v rétorice. Zatímco Kolář breptá jako Jan Zlatoústý, Nejedlý většinou mlčí. Je podobně směšné, ale i podobně srozumitelné, oč (ne)řečníkovi asi půjde.“ Jak připomíná Zlámalová, „ve vzduchu zůstávají zásadní otázky. Bude mít Petr Kolář diplomatický pas? Petr Pavel už ohlásil, že sice na Hradě nebude mít svoji kancelář, ale bude moci užívat nějaké prostory... Takových otázek bychom jistě dokázali vymyslet ještě dost. Čím to ale je, že Zlámalová se stala terčem jejích vlastních kritiků z různých mainstreamových médií? Protože si dovolila říct, že král je nahý. Nebo hůř, že nosí růžovou sukénku, o níž tvrdí, že jsou to montérky. Tedy lže. A to není v našich dnešních sdělovacích prostředcích právě populární zjištění,“ poznamenává mediální analytik.
Ing. Miloš Zeman
Následující téma otvírá zjištěním, že druhou a ještě výraznější obětí propagandistické řeže kolem komunistického lampasáka zvoleného do čela země, je profesor Jan Jirák. „Známý odborník na média, člověk, který po roce 1989 toho pro mediální vědy u nás udělal patrně nejvíc. Dlouhý čas byl hýčkán různými pravdoláskaři, protože mohli zneužívat jeho akademické autority k obhajobě svých tezí. Jenže Jirák se už skoro pět let vyjadřuje k věcem tak, jak považuje pro osobu ve svém postavení za vhodné: totiž upřímně a podle pravdy. Prvně jsme to zaznamenali, když odsoudil různé sepisování seznamů vnitřních nepřátel liberální demokracie, páchané různými spolky typu Evropské hodnoty. Jako jeden z prvních tehdy Jirák upozornil na plíživé nebezpečí cenzury. Dnes jsme v ní až po ponožky. A Jirák to ví a nahlas říká,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zvolený prezident je marketingový konstrukt bez příběhu
V rozhovoru pro Echo 24 to vedoucí katedry mediálních studií na Metropolitní univerzitě Praha Jan Jirák vyjádřil takto: „Jak hodnotit právě skončené prezidentské volby? Politické klání je od dob umělého projektu Věcí veřejných převážně marketingová věc. Už číro Karla Schwarzenberga byl marketingový konstrukt k oslovení mladých. Ten ještě nevyšel. U Jiřího Drahoše to byl pokus prodat profesora, vzdělance a akademika. Ani napodruhé se to nepovedlo. Až tady ten třetí pokus vyšel, a to dokonale. Všechny ty tři případy myslím spojuje uměle vytvářená psychóza, nejdřív protizemanovská, teď protibabišovská.“
Každý, kdo sledoval kampaně v prezidentských volbách 2013, 2018 a letos, mu nemůže nedat za pravdu. Zejména když to vypointuje takto: „Hlavně v Pavlově případě se podařilo dosáhnout stavu, kdy média jeho kandidaturu brala jako samozřejmost. Přitom ten člověk nenese žádný životní příběh, pro který by prezidentství byla pointa. Je to čistě marketingový konstrukt. Člověk si tu uvědomí jednu zajímavou věc. Marketéři jsou lidé, kteří operují bez odpovědnosti za své činy. Jsou odpovědní svému zadavateli, jejich etikou je etika úspěchu – za ty peníze jsme mu zařídili, co chtěl. Ale marketéry například není možné hnát k zodpovědnosti za jejich podíl na rozdělení společnosti. Společenskou odpovědnost ti lidé prakticky nenesou, jakkoli se ji pokoušejí předstírat nějakými profesními kodexy. Ale to tak samozřejmě není.“
Ken ve slušivém lampasáckém oblečku bez mimiky i myšlenky
„Jinými slovy tu šlo jednak o to zlikvidovat určitou část společnosti s jiným názorem, než je ten mainstreamově povolený, a pak vytvořit ikonu Kena ve slušivém lampasáckém oblečku bez sebemenší mimiky ve tváři a myšlenky v hlavě. Vyšlo to. Jirák to obnažil a jiní mu to mají za zlé. Třeba Pavel Šafr na svém Foru 24 jej charakterizuje takto: ‚Jan Jirák dokáže vtisknout překrucování faktů a relativizaci pravdy vznešený a akademický ráz.‘ A dodává: ‚Když chce slovutný akademik šířit proruské narativy, tak to činí s nadhledem a s grácií: Mluví sice jako klasický dezolát, ale je to takříkajíc dezolát s noblesou.‘ To není nic jiného než sprostý udavačský elaborát ubožáka, placeného vládní kamarilou, jehož jediná role ve světě spočívá v odhalování a denunciaci třídních nepřátel. Odkud tohle pojmosloví známe?“ ptá se Petr Žantovský.
prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult.
A na závěr nečekané kulturní okénko. „Neslavnější a lidem masově oblíbený moderátor (někdy ovšem spíše působící jako deratizátor) České televize Jakub Železný se dopustil čehosi, co snad mělo být pokus o beletrii. Jmenuje se to Kandidát z Oráčova a má to 112 stran, cena je 259 Kč, tj. cca 2,30 Kč za stránku včetně patitulu, tiráže a vakátů. Pro srovnání několik příkladů cen knih patřících do opravdové literatury. Připomínám, že jsou to všechno novinky. Třeba kniha Izrael: Země, kterou nikdo nechápe od Noa Tishby má 304 stran za 332 Kč, tj. něco málo přes korunu na stránku, či Moc geografie v 21. století od Tima Marshalla – rozsah 376 stran, cena 358 Kč, tedy pouhých 95 haléřů za stranu. Lze to tedy chápat tak, že Železného slovesný výplod je víc než dvakrát hodnotnější než jiné knihy na trhu?“ podivuje se mediální odborník.
Věru originální nápad s vítězem voleb ve vězení
„Jak o knize píše Stanislav Dvořák na Novinkách, přičemž slovo recenze by mnohdy mělo ustoupit pojmu propagační článek, je to ‚novela, kterou autor umístil do světa médií a politiky‘. Prý je to pouhá fikce, ale text působí poměrně konkrétně. Přestože v něm vystupuje několik reálných osob (předseda Senátu Vystrčil, ústavní právník Kysela), autor tvrdí, že jde o ‚textové cvičení na teoretické téma‘. Pokud by měl čtenář pocit, že mu to něco připomíná, půjde prý ‚o interpretaci, na niž má jistě právo, ale nemusí nijak korelovat s autorským záměrem‘. Zápletka se skutečně nikdy nestala, leckomu ale může připadat povědomá,“ očekává Petr Žantovský.
„V zemi se právě blíží prezidentské volby a jeden z kandidátů, politik a podnikatel, je ještě před jejich vrcholem odsouzen do vězení za podvod na šestatřicet měsíců nepodmíněně. Přestože kandidát už sedí za mřížemi, volby dokáže vyhrát. Přesněji řečeno to dokáže jeho marketingový a PR guru Matouš Běhounek, který zná všechny finty protřelých spin doctorů. Zdrojem humoru je v Kandidátovi z Oráčova hlavně rozpor mezi tím, co se skutečně říká na poradách, a co pak politici a jejich manželky říkají v médiích. Žena úpí, že nechce, aby do toho manžel šel, a vyvolává soucit, zatímco ho do funkce ve skutečnosti tlačí. Pointa? Předseda Senátu s profesorem práva a s notářem zamíří přímo do věznice Oráčov, kde vítěz sedí, aby mohl provést slib a byl tak oficiálně uveden do funkce. To je tedy věru originální nápad,“ poznamenává mediální analytik.
Text jako demoverze něčeho, co má být rozpracováno
„Železný je mužem mnoha talentů: dosti neurvale mluvit se svými hosty v České televizi, slibovat svou kandidaturu na místo generálního ředitele tamtéž, mít na všechno ihned jediný povolený názor, do zpravodajských výstupů vkládat své vlastní politické názory, a ještě napsat knihu, no kdo by to do něj řekl. A ještě třikrát cennější, než solidní publikace z příbuzné, totiž politické oblasti. Omlouvám se, ale knihu jsem nečetl. Jak říká ve Vančurově Rozmarném létě Antonín Důra kanovníku Rochovi: ‚Major nečetl a nebude čísti tyto knihy. Což je tak hloupý, aby věřil, že staří oslové hýkají lépe?‘“ zdůvodňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Proto čtenáře prosí, aby tento sloupek nebrali jako recenzi. „Tu sepsal výše uvedený redaktor Novinek. Závěrem se dokonce dopustí opatrné, leč statečné kritiky: ‚Samotná zápletka je zábavná a některé dialogy s kandidátem přinášejí i dostatek verbálního humoru, novelka je ale příliš strohá a stručná. Neposkytuje prostor pro to, aby se čtenář do příběhu vžil. Postavy také postrádají vnitřní život. Text působí jako slibná demoverze něčeho, co by ještě mohlo být rozpracováno.‘ No tak já si počkám, až z autora vypadne něco, co není demoverze. Pro začátek bych doporučil aktualizovaný remake Jiráskova románu Proti všem,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
