Máme za sebou hodně náročný rok. Jak moc je to vina vlády a jejích rozhodnutí?
Zcela zásadní, pane redaktore. Vláda dlouhé měsíce otálela s jakoukoliv pomocí. Rodinám, firmám, nejen malým, ale i těm velkým. A ty dlouhé měsíce prostě promarnila, jenom pořád říkala, jak bude pomáhat těm skutečně potřebným, ale ani to se jim nepodařilo.
Když bych to vzala postupně. My jako hnutí ANO jsme poprvé vyzývali vládu, aby zastropovala ceny energií u výrobců už 18. února na jednání stínové vlády. Osmnáctého února. Vláda to nevyslyšela, a ještě do srpna premiér Fiala tvrdil, že jsou to jen návrhy populistů a extrémistů.
V září, pod obrovským tlakem nás, občanů i odborné veřejnosti nakonec to zastropování provedli, ale úplně nevhodným způsobem. Stropovali cenu, která už byla úplně utržená ze řetězu, zastropovali ji až u obchodníků, tedy až na konci celého řetězce a navíc na částkách, které jsou stejně obrovské a běžným domácnostem taková pomoc nijak zásadně nepomohla.
A co je nejhorší, ty kompenzace zaplatíme my všichni ze svých daní. To je zásadní. Přitom kdyby stopovali u výrobců, tedy na začátku řetězce, tak by takové kompenzace zdaleka být nemusely. Ty vysoké ceny energií už se nám samozřejmě začaly promítat do všech cen, a tím se podepsaly i na té absolutně neřízené a šíleně vysoké inflaci, která je tuším pátá nejvyšší v celé EU.
Proto z toho průšvihu viním vládu. I její další kroky byly pomalé a nedostatečné, budeme to platit všichni a bude to velmi drahé. Vláda tvrdí, že vytvořila nějaký deštník proti drahotě, ale já si troufám říct, že ten deštník ne že je děravý, ale spíše to vypadá, že nemá vůbec žádné plátno.
Kromě zastropování cen a toho pozoruhodného příběhu, který se kolem postoje vlády odehrával, byly podle vás nějaké další chyby, co Fialův kabinet letos udělal?
Že nezastropovali včas ceny energií, to byla určitě chyba zásadní. Dále to, že neřešili v té nejtěžší době ceny pohonných hmot. Tady se pohybovaly ceny kolem padesáti korun za litr a drtilo to celou ekonomiku. Utrhly se ceny potravin, podívejte se v obchodech. Copak je normální, aby naši občané jezdili za výhodnějšími nákupy nejen do Polska, ale i do Německa a Rakouska, kde je mnohem vyšší kupní síla? Ani toto vláda neřešila.
Oni stále opakují, že pomáhají těm nejpotřebnějším. Jako jeden z hlavních nástrojů pomoci si vláda zvolila příspěvek na bydlení. Jeho výši přitom musela novelou zvyšovat až dodatečně a pod našim tlakem, protože původně na jakoukoliv funkční pomoc absolutně nedostačoval. Mohli zvolit jakýkoliv nástroj, mohli pomáhat i jiným způsobem, ale oni si zvolili pro tu složitou situaci ten nejméně vhodný. Je to jejich odpovědnost.
Podívejte se, jak v rámci té „pomoci potřebným“ zasypali úřady práce spoustou nových agend, aniž by přitom řešili situaci na těchto úřadech. Dávky se zpožďují o několik měsíců. Takže v podstatě kam se podíváte, tam je dneska obrovský problém.
A k tomu si vzpomeňte, že původně před volbami tato koalice slibovala že bude konsolidovat veřejné finance. Pan Stanjura vykládal, jaký má recept, jak to má připravené, jak to mávnutím kouzelného proutku uzdraví. A co vidíme? Vidíme absolutně nekompetentní kroky, ministr financí svou nekompetentnost předvádí v podstatě každý den. Předvádějí nějaké píárové rozpočty, které nejsou žádnou poctivě odvedenou rozpočtovou prací. Kde jsou ty sliby, jak jsou připravení a mají recepty? Nejde mi přitom o rozpočet v krizových letech, tam je schodek pochopitelný, jde mi o výhled na další roky a ten je prostě tristní. Nevidím vůbec žádnou vizi, žádný plán.
A to jsem ještě nemluvila o českém předsednictví, které považuji za naprosté fiasko. Vzpomínáte si, jak Petr Fiala před volbami plamenně napadal Andreje Babiše kvůli Green Dealu nebo emisním povolenkám? O nich prohlašoval, že se musí zrušit. A dnes je výsledkem českého předsednictví, že Green Deal podpořilo a emisní povolenky ještě rozšířilo. Nebudou za ně platit jen firmy, ale dokonce i domácnosti.
Pokud nás chválí zelený komisař Timmermans, tak se to pro naší ekonomiku, pro náš průmysl a pro naše domácnosti rovná polibku smrti. Dále třeba konec automobilů se spalovacími motory. To je výsledek českého předsednictví Petra Fialy. Naprosto otočili, ustoupili ze všeho, s čím šli do voleb. Prostě udělali podvod na voliče.
A tento podvod chtějí završit tím, že změní programové prohlášení vlády. Nebývalé, neslýchané, trestuhodné.
Jako předsedkyně nejsilnějšího opozičního poslaneckého klubu cítím povinnost říct, že toto nemá obdoby v celé novodobé historii. Je to nejhorší vláda, co jsme tu kdy měli.
Já jsem jako ministryně řídila finance této země v nejtěžší krizi, kdy se ekonomika propadala v roce 2020 o 5,5 procenta HDP, nejvíce v historii republiky. Tato vláda hospodaří pořád ještě v ekonomickém růstu, i když zpomaluje, a inflace jí pomáhá s rozpočtovými příjmy. Díky inflaci jen letos získala 127 miliard rozpočtových příjmů navíc. Příští rok to má být asi 140 miliard.
A nedá z toho lidem vůbec nic. Nechává je napospas, i když tu hrozí nárůst nezaměstnanosti, protože podle asociace exportérů chce po Novém roce až 55 procent firem propouštět. Naše vláda i přes covidové uzavření téměř celé ekonomiky udržela nejnižší nezaměstnanost v celé EU.
Hovořila jste tu o změně programového prohlášení. To bude znamenat nové hlasování o důvěře vládě? A pokud by o ní vláda nepožádala, budete vy navrhovat vyslovení nedůvěry?
Premiér Fiala naprosto otevřeně mluví o tom, že vláda chce změnit své programové prohlášení, na základě kterého dostala důvěru Sněmovny. Hovoří o tom otevřeně i další členové vlády.
To vše v situaci, kdy tu astronomicky rostou ceny energií. Je tu problém rostoucích cen potravin. Vznikla naprosto šokující situace ve zdravotnictví, kde máme nedostatek léků. Já si troufám tvrdit, že to by se za Babiše nestalo, že by léky nebyly. Viděli jsme obrovské fronty na dětských pohotovostech, fronty před lékárnami
A ministr Válek místo této epidemie řeší nové definice nadstandardů, za které se má platit. A to už si opravdu říkám: Kam to spěje?
Čteme o tom, že ministr Stanjura vymýšlí, jak zvyšovat daně. V takovéhle krizi. A teď ještě chtějí měnit programové prohlášení, svou smlouvu z občany. Naše vláda jej nezměnila ani za covidu, stále jsme se snažili v rámci možností své programové prohlášení plnit. Čili toto považují za normální podvod na voličích.
Takže pokud by to nastalo, neumím si představit nic jiného, než znovu vyvolat jednání o vyslovení nedůvěry vládě. Na klubu ANO se o tom budeme určitě bavit, ta vláda se chová tak, že si důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží.
Premiér Fiala před koncem roku prohlásil, že „vláda společnost krizí provedla“. Teď pomiňme, jak ji provedla, ale myslíte si i vy, že krizi už máme za sebou a v příštím roce bude odeznívat?
Dáte za Vánoce (v součtu výdajů) letos víc než loni?Anketa
Pane redaktore, zeptejte se občanů. Průzkumy veřejného mínění ukazují celkem jasně, jak se propadla důvěra v tuto vládu, důvěra v premiéra. Včera vyšla čerstvá čísla Českého statistického úřadu, jak se propadá důvěra lidí v ekonomiku. Ta už se dotýká naprostého historického dna. To jsou odpovědi na vaši otázku. Jednoznačné odpovědi.
Pan premiér Fiala by měl urychleně vystoupit ze své bubliny, ve které se uzavřel.
Bavili jsme se o vládním plánu na zastropování cen energií. Ten chce vláda financovat z výnosu „windfall tax“, který předpokládá na osmdesáti miliardách korun. Jiní ekonomové ale odhadují výrazně skromnější daňový výnos, až pod 40 miliard. Když vláda ty peníze z té daně nevybere, co se tedy bude dít dál? To přestane dorovnávat ceny elektřiny a řekne pardon, nebo jak to bude?
Já vám to řeknu chronologicky. Když byla vláda na podzim donucena s cenami energií něco dělat, tak vytvořila ten „úsporný tarif“. Obnášel nějakých zhruba dva tisíce korun na domácnost. Plus prominutí poplatků za zelenou energii, které jsme mimochodem navrhovali už rok předtím, dodnes ten náš návrh leží ve Sněmovně.
Ten tarif funguje do konce roku, pak ho vláda zrušila a přišla se zastropováním cen u obchodníků, o kterém už jsme se bavili.
Co se týče příjmů, které by tyto výdaje měly financovat, tak vám řeknu pár čísel. Vláda nestandardním způsobem, bez připomínkového řízení, načetla návrhy na dvě daně. První byla ta „windfall tax“, kterou načetl ministr Stanjura k tzv. „daňovému balíčku“ jako svůj poslanecký pozměňovací návrh ve druhém čtení, aby nemusel nikomu nic vysvětlovat. A tam se psalo, že tato daň by měla do rozpočtu přinést asi 85 miliard korun.
Týden na to poslala vláda do Sněmovny jiný daňový návrh, zpracovaný ministrem průmyslu a obchodu Síkelou. Šlo o tzv. „odvod z cenových stropů“. Sněmovna to projednávala v legislativní nouzi, takže se oba tyto návrhy projednávaly v jeden den. A v tomto návrhu se kalkuloval výnos z této daně 80 miliard a výnos z „windfall tax“ 45 miliard. A oba tyto návrhy se projednávaly současně.
Krátce poté přišel do Sněmovny další vládní návrh, státní rozpočet. Tam se počítalo, že oba tyto příjmy vynesou asi 100 miliard, z čehož „windfall tax“ měla vynést asi 85 miliard, a odvod z cenových stropů 15 miliard.
Ty tři zákony se schvalovaly zhruba ve stejném čase a v každém z nich vláda operovala se zcela jinými čísly. A vyvíjí se to i nadále, asi týden nazpátek ministr Stanjura v televizi říkal, že se z těchto daní nevybere 100 miliard, ale 125 miliard.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
A pozor, nekončíme. Pojďme na stranu výdajů, které z tohoto výnosu mají být hrazeny. V tzv. „energetickém zákonu“, schvalovaném též v legislativní nouzi, se počítalo se 125- 130 miliardami. Ve státním rozpočtu na rok 2023 se ale počítá jen se 100 miliardami.
V každém z těch zákonů, které by měly být nějakým vodítkem, má vláda úplně jiné číslo. My nevíme kolik vybereme, nevíme, kolik nás ty stropy budou stát.
Jak se říká u nás na venkově: Babo raď.
Pokud by vláda nevybrala, kolik by bylo potřeba, tak by to šlo na úkor rozpočtového schodku, dalšího zadlužování. Nejspíš by se musela dělat novela zákona o státním rozpočtu.
Že nás tato novela státního rozpočtu i letos čeká, o tom jsem mimochodem přesvědčena. Ony tam jsou totiž nejen nedostatečně spočítány ty cenové stropy, ale chybí tam mnoho jiných věcí. Chybí tam asi třicet miliard ve státním fondu dopravní infrastruktury na výstavbu, chybí tam dvacet miliard na mimořádnou valorizaci důchodů, jak zjistila Národní rozpočtová rada, chybí tam peníze na kompenzace pro velké firmy.
Takže novela nás čeká zcela určitě.
Psali jsme:
Ministr Stanjura avizoval, že už v příštím roce chce začít se zásadními reformami, které se dotknou daní i výplat sociálních dávek. Co od těchto změn očekáváte?
Ministr Stanjura hlavně neustále vypouští nějaké balónky, stejně jako třeba ministr Síkela nebo ministr Jurečka, a pan premiér to pak všechno zase klidní a popírá.
Komu byste dali hlas v druhém kolem?Anketa
On na začátku sliboval, jak má všechno připraveno a jak vletí na Ministerstvo financí a všem nám ukáže. Tak zatím neukázal nic, jen svou nekompetentnost.
Četla jsem o některých krocích, o kterých snad uvažuje. Pokud by je myslel vážně, tak je považuji za skandální a naprosto asociální. Je to třeba snížení valorizace důchodů, to znamená, že těm nejzranitelnějším chce vzít těch pár korun, co dostávají navíc.
Připomíná to recepty, které nám ordinovala ODS na krizi v letech 2008-2009 a pak 2011-2012. Brát důchodcům, to je jejich osvědčený recept. Dále chtějí snižovat rodičovský příspěvek, chtějí brát rodinám malých dětí. Chtějí zrušit podporu stavebního spoření. My tu máme jedno z nejdražších bydlení v EU, tak zrušíme poslední podporu, co tu na to máme.
A to jsou pouze kroky, ke kterým se ministr Stanjura přiznal v médiích.
A proti tomu ministr Stanjura v Poslanecké sněmovně podporoval snížení daně z hazardu.
Pardon, podporoval? Vím, že s tím návrhem přišel poslanec ODS Benda, ale skutečně to podporoval ministr Stanjura?
Ano, podporoval. Veřejně to podpořil, v médiích i na plénu Sněmovny.
Samozřejmě se stává, že jeden poslanec přijde s nějakým takovým nápadem. Ale ministr financí nesmí nikdy podpořit snížení daně z hazardu.
Nakonec to neprošlo, protože jsme vytvořili tak obrovský tlak, že to sám poslanec Benda stáhl. Ale můžete si z toho udělat představu, co je ministr Stanjura za člověka.
Psali jsme:
Nakonec trochu odbočme od otázek čistě finančních. Vy jste také předsedkyně poslaneckého klubu ANO a dost se mluví o tom, že vláda to ve Sněmovně tlačí se spolehlivou většinou 108 poslanců na sílu a opozici příliš neposlouchá. Myslíte, že příští rok, když nejspíš ještě vzroste tlak ze strany veřejnosti i svazů, že vláda opustí svou bublinu a bude více naslouchat třeba i opozici?
Já jsem k tomu velmi skeptická. My jsme letos vládě opakovaně podávali pomocnou ruku. Nakonec jsme ve všech těch základních zákonech vládu podpořili. Snažili jsme se třeba o změny pozměňovacími návrhy, které byly dost často neúspěšné, ale nakonec vláda u těch důležitých věcí, které měly alespoň nějakým způsobem pomoci lidem, naši podporu dostala.
Také jsme vládě opakovaně nabízeli, ať využije našich zkušeností. Vždyť proboha naše vláda před pár lety také čelila krizi, něco jsme se při tom snad naučili. A toto je doba, kdy bychom měli táhnout za jeden provaz.
Místo toho jsme se opakovaně setkávali s přezíravostí, arogancí, natvrdo jsme slýchali: My máme sto osmičku.
Ale já si myslím, že je to hodně krátkozraká politika, která té vládě ve finále může zlomit vaz. Jak jste řekl, čekají nás v příštím roce velké problémy. Ceny nejspíš ještě budou stoupat, může přijít propouštění.
Problémy budou mít lidé i firmy. Velcí zaměstnavatelé dodnes nevědí, jak to od ledna, tedy od této neděle, vlastně bude, vláda pořád zůstává v rovině slibů. A ti jestli začnou propouštět, tak se může začít projevovat dominový efekt, který způsobí sociální problémy.
A u této vlády jsme letos opakovaně zjišťovali, že na celé řadě resortů sedí absolutně nekompetentní lidé. Ministr financí, předvádějící naprosto nekompetentní rozpočtovou politiku, nebo ministr průmyslu Síkela, mohla bych pokračovat třeba ministrem Jurečkou a to jsem ještě nemluvila o skandály zatíženém ministru vnitra Vítu Rakušanovi. Premiéru Fialovi to evidentně přerostlo přes hlavu, neumí to uřídit.
Takže se obávám, že nás po Novém roce čekají velké problémy, které raději ani nechci domýšlet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
