O co především šlo ve druhém kole prezidentských voleb z pohledu dalšího vývoje Slovenska?
Pro mě jako člověka, který se po celý život pohyboval na mezinárodním parketu, ať už jako diplomat, v zahraničním obchodě, v parlamentní diplomacii a do velké míry i jako spisovatel, je podstatné, že jsme se touto volbou vymanili z jednostranné servilní orientace předchozích vlád vůči Bruselu a Washingtonu. Slovensko je malá země, a proto musí spolupracovat s každým, kdo přispěje k naší hospodářské, politické a vojenské suverenitě. Avšak to, nakolik budeme suverénní, záleží především na nás samotných. Působil jsem ve strukturách Rady Evropy i Parlamentního shromáždění NATO a vím, že tam berou vážně ty, kteří mají svůj názor, ačkoli je za to nechválí. Jsem rád, že se slovenským prezidentem stal člověk, kterého zřejmě nebudou v Bruselu a Washingtonu poplácávat po rameni, ale budou si ho vážit. Chci tomu věřit.
Co vedlo Slováky k tomu, že zhoupli kyvadlo přízně tak, že po vítězství Ivana Korčoka o pět a půl procenta v prvním kole vyhrál ve druhém Peter Pellegrini o šest procent? Co se během dvou týdnů mezi oběma koly stalo tak zásadního?
Vnímáte Izrael jako spojence České republiky?Anketa
Loni v září v předčasných parlamentních volbách zvítězil Smer-SD Roberta Fica, půl roku nato v prezidentských volbách Peter Pellegrini z Hlas-SD. Čím to, že Slovensko zcela otočilo politickým kormidlem a uspěli ti, s nimiž se už až tolik nepočítalo?
Částečně jsem na to už odpověděl. Robertu Ficovi do velké míry pomohla zpět do premiérského křesla a Pelegrinimu do prezidentského totální neschopnost dosavadních vlád Matoviče a Hegera spravovat stát. Myslím si, že po Matovičovi by parlamentní volby na Slovensku vyhrála i strana šmoulů. Takže si dovolím poradit každému soudnému politikovi na Slovensku, pokud za vámi přijde Matovič, že vás jde podpořit, utíkejte, kudy to nejrychleji jde.
Dostalo se na Slovensku před volbami sluchu radám zpoza Moravy od českých politiků, nebo se žádný z kandidátů podporou z Česka – raději – nechlubil?
Pana Pellegriniho otevřeně podpořil pan Babiš, zatímco ze strany českých vládních politiků jsem registroval podpůrná vyjádření směrem k panu Korčokovi. Nemyslím si však, že podpora z Česka podstatným způsobem ovlivnila výsledek voleb.
Podle českého europoslance Jiřího Pospíšila slovenské prezidentské volby potvrdily, že Slovensko se postupně stává dalším trojským koněm Putina v EU, a následuje tak cestu Maďarska. Je mu moc líto všech těch Slováků, kteří chtěli jít jinou cestou... cestou demokracie a svobody. Co říkáte tomu jeho hodnocení a věnovali Slováci či slovenská média pozornost jedovatým slinám, které od některých českých politiků vládní pětikoalice létaly přes společnou hranici?
Upřímně řečeno nezaznamenal jsem dosud jméno tohoto europoslance, ale pokud jde o jeho vyjádření směrem ke Slovensku, uplatnil bych na něj Lincolnovu tezi: „Lepší je mlčet a být považován za hlupáka než promluvit a odstranit všechny pochybnosti.“ Je to s ním asi jako s antikvariátníkem v Nerudově ulici, který mě i celé Slovensko minulý týden v Praze mocně litoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nemám pocit, že by se svět na Slovensku zhroutil, že by tisíce mladých emigrovaly, jak vyhrožovaly, ale on mě přesvědčoval, že na Slovensku je špatně. Víte, to jsou obvyklé kecy každého, kdo nemá argument, a pokud jste kritický vůči Bruselu či Washingtonu, jste automaticky Putinův troll. Možná i jedovaté sliny „pospíšilovců“ zpoza Moravy přispěly k vítězství Pellegriniho. Ti lidé žijí uzavření ve svých bublinách, a když z nich vylezou, nestačí se divit.
Ale i tak, nezhorší výsledek prezidentské volby česko-slovenské vztahy i vzhledem k nedávnému gestu premiéra Fialy, který zatrhl pokračování tradičních společných zasedání obou vlád? Nebo nynější politické špičky obou zemí nemohou ovlivnit tradiční blízkost historicky i jazykově blízkých národů?
Vůbec je zhoršit nemohou, vztahy mezi našimi národy zde byly za Františka Josefa, za Masaryka, za Gottwalda a budou i tehdy, když už Fiala a další politici nebudou.
Lze od června, kdy se prezidentského úřadu Peter Pellegrini ujme, očekávat zklidnění politické atmosféry v zemi, nebo se poražená strana z obou voleb s jejich výsledky jen tak nesmíří?
V červnu budou ještě volby do Evropského parlamentu, a pokud bude poražená strana vystupovat tak agresivně, jako vystupuje nyní, tak to prohraje i potřetí. Platí, že čím méně máte argumentů, tím jste agresivnější, což některá naše opoziční média a politici předvádějí na denní bázi. A opět se budou divit. Mám někdy pocit, že podivování se je nejvýznamnější aktivitou současné slovenské opozice.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Vy jste veřejně projevoval Peteru Pellegrinimu podporu. Jaká očekávání tedy od nového prezidenta máte?
Petera Pellegriniho jsem podpořil proto, že byl pro mě lepší kandidát než Ivan Korčok. Po mé osobní zkušenosti v politice nemám od politiků žádná očekávání. Snažím se držet kormidlo svého života pevně ve vlastních rukou, tak aby jakákoli politická změna či konstelace měla na mě a moji rodinu minimální vliv. Za svůj život nesu zodpovědnost já bez ohledu na to, kdo je u moci. Toto vědomí mi dává svobodu a nezávislost. Upřímně řečeno, nezávidím politikům, kteří mají v rukou moc. Ta vždy nejvíc zotročí jejího majitele.
Po románech o Štefánikovi a Baťovi vám začátkem května vyjde kniha o rodákovi z Liptovského Mikuláše Aurelu Bohuslavu Stodolovi. Čím vás život vědce světového jména tak zaujal, že jste se rozhodl ho přiblížit široké čtenářské obci?
Kolik národů na světě se může pochlubit tím, že má mezi sebou vědeckou autoritu, kterou respektoval také Einstein? Ten se o Stodolovi vyjádřil, že je to „vznešený muž s nehasnoucí touhou po poznání a tvorbě“. Nejmladší profesor v dosavadní historii na elitní technologické univerzitě ETH Curych. Muž, který byl vzorem v cílevědomosti, sebedisciplíně a altruismu. Nejednou byl psychicky i zdravotně na dně, ale nikdy to nevzdal. Tak se bude i kniha jmenovat: „Nikdy to nevzdám!“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník