Zejména v Moravskoslezském a Olomouckém kraji teď odstraňují katastrofální škody, které napáchala povodeň ve dnech 14. i 15. září a zároveň konkrétně upřesňují škody na majetku, které šplhají do výše desítek miliard. Život v postižených regionech se pomalu dostává do normálu, nicméně šrámy na duši se budou ještě dlouho hojit, zvláště u lidí, kteří si museli zachraňovat svůj holý život nebo zdraví na poslední chvíli, a kteří také přišli při katastrofě o značnou část svého majetku. V Moravskoslezském kraji bylo opět po 27 letech, od první ničivé povodně, nejvíce poškozeno třiadvacetitisícové město Krnov, jež bylo zaplaveno z téměř 90 procent, a to včetně radnice na jeho Hlavním náměstí.

„Že ta povodeň bude ještě daleko silnější než v roce 1997, jsem opravdu netušila. Po varování jsme vystěhovali celý sklep, který jsme tehdy měli celý zatopený a ke vstupním dveřím do domu jsme naskládali pytle s pískem. Do bytu se nám minule voda nedostala. Teď mám celý byt naprosto zničený. Nový nábytek jsme kupovali před 5 lety a můžeme ho vyhodit. Stěny jsou také celé promočené. V neděli při druhé vlně záplavy jsme museli vyhledat pomoc u sousedky ve vyšším patře, abychom se neutopili. Je mi jednasedmdesát a budu začínat znovu, to je hrůza. Utěšuju se ale, že je hlavní, že jsem to přežila,“ vyprávěla se slzami v očích paní Jitka, která bydlí nedaleko centra Krnova, ale asi jen necelých 300 metrů od toku řeky Opavy.

Všem těmto lidským tragédiím a také mnohomiliardovým škodám šlo však zabránit. Po podobných katastrofických povodních v roce 1997 se i na vládní úrovni rozvinula diskuse o postavení přehrady v obci Nové Heřminovy na horním toku řeky Opavy, která by záplavy výrazně omezila, a kterou plánovali postavit už naši předkové za první republiky. V roce 2008 o tom rozhodla i vláda, přehrada měla tak stát už před čtyřmi lety, jenže všechny vládní reprezentace a zvláště ministři zemědělství, pod jejichž gesci tato problematika patří, přistupovali k tomuto problému dost laxně.

Protipovodňová opatření bez přehrady moc nefungovala