Česká republika je pro zahraniční kapitál rájem. Zejména co se týče potravinářských řetězců, je podíl zahraničního kapitálu opravdu vysoký.
V porovnání například s Polskem, kde si obchodní potravinářské řetězce uchovaly určitou svébytnost, Česká republika se pravidlům zahraničích korporací podřídila silněji. Dle údajů Českého statistického úřadu jsou v zahraničních rukách dvě třetiny českého trhu. V Polsku to však není ani polovina, a jak ParlamentníListy.cz zjistily, i praxe v dalších evropských státech je od českého systému značně odlišná.
Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Němci, Holanďané, Britové…
Jak to vlastně na dnešním českém trhu vypadá? Jaké obchodní potravinářské řetězce hrají prim? A komu patří?
Nejoblíbenějším a nejsilnějším obchodním řetězcem je v ČR Lidl, přičemž o tuto pozici se v průzkumech veřejného mínění přetahuje s Kauflandem. Obě značky vlastní německá společnost Schwarz Gruppe, která patří Dieterovi Schwarzovi, jenž má být nejbohatším Němcem.
Řetězce Billa i Penny vlastní německá družstevní skupina Rewe Billa, v Česku v roce 2007 převzala supermarkety Delvita.
Supermarkety a hypermarkety Albert patří akciové společnosti Ahold Delhaize, která sídlí v nizozemském městě Zaandam. Původem belgická Delhaize se s Aholdem spojila v roce 2016, původně v Česku provozovala supermarkety Delvita. Značka Albert odkazuje na zakladatele společnosti, pod názvem Albert Heijn řetězec působí v Nizozemsku či Belgii.
Hypermarkety Aholdu v Česku se původně jmenovaly Hypernova, v roce 2009 sjednotily název se supermarkety Albert (jejich předchůdci se do roku 2000 jmenovaly Mana a Sesam). V roce 2014 řetězec Ahold odkoupil v Česku hypermarkety Interspar od rakouské společnosti Spar.
Co se týče v Česku také oblíbeného Tesca, to patří Britům. Ovládá ho akciová společnost Tesco PLC, která je roztříštěna mezi mnoho menších akcionářů. Největší podíl (6,9 %) má investiční společnost BlackRock, druhý největší (4,2 %) Vanguard Group. S akciemi se obchoduje na burze. Sídlem společnosti je Welwyn Garden City severně od Londýna.
Fotogalerie: - U prezidenta doma
Společnost MAKRO patří německé společnosti Metro AG. Významný podíl – zatím přes 40 % – v něm získali čeští miliardáři Daniel Křetínský a Patrik Tkáč.
V Česku lze najít i obchodní řetězec Globus. Ten také patří Němcům, konkrétně spadá pod společnost Globus SB-Warenhaus Holding. Jde o rodinný podnik ve vlastnictví potomků zakladatele.
V Česku bychom našli samozřejmě ještě více zahraničního kapitálu velkých obchodních korporací. Pro účely tohoto článku jsme se však zaměřili jen na potravinářské řetězce.
Dle údajů Českého statistického úřadu tvoří podíl zahraničních korporací v potravinářství v Česku až 70 %. Údaje jsou aktuální k roku 2021, přičemž během cca třiatřiceti let od revoluce má křivka stále vzestupnou tendenci.
Fotogalerie: - Mírový pochod v Norimberku
Devadesátá léta – žádná koncepce, silná korupce
Jak je možné, že se Česko nechalo v tak silné míře ovládnout zahraničními korporacemi? Jak můžeme vidět například v případě výše zmíněného Polska, ne ve všech státech tomu totiž tak je.
ParlamentníListy.cz k tomuto tématu oslovily odborníka na slovo vzatého – Zdeňka Juračku, bývalého předsedu Asociace českého tradičního obchodu a zakladatele maloobchodní sítě COOP.
„Tato situace má kořeny v devadesátých letech, kdy se tady tvořil nově uspořádaný maloobchodního trh. Celé je to velmi složité, odborné posouzení vyžaduje čas a prostor, který v rámci tohoto vyjádření určitě nemáme,“ řekl nám na úvod Juračka. Uvedl však několik příkladů, které celou problematiku osvětlují…
„Prvním důvodem, proč je zde taková nerovnováha českého a zahraničního kapitálu, leží na bedrech české vlády, resp. neschopnosti vlády, a to zejména tehdejšího ministerstva obchodu. Nebyla totiž tenkrát připravena jakákoli koncepce pro stanovení zásad a směrů, kam by se měl ubírat maloobchodní trh,“ uvedl Juračka.
Pro demonstraci této vládní neschopnosti zmínil, že tehdejší spotřební družstva, tzv Jednoty, byly přes svou více než stoletou tradici brány jako přežitek socialismu. „Údajně z tohoto důvodu byla tato družstva vyřazena z možnosti účasti na aukcích, kde se v rámci privatizace prodávaly doposud státní a ostatní prodejny,“ zavzpomínal na devadesátá léta Zdeněk Juračka. Podle něj tím byl zcela vědomě odstraněn subjekt, který mohl výrazně posílit pozici ryze českého maloobchodu na nově rodícím se trhu.
„Nebo ještě jeden příklad. V té době byl silně zkorumpován trh s pozemky, a tím i narušena možnost řádného územního plánování. Uváděl jsem tehdejším politikům příklady ze severských evropských států. Měl jsem totiž možnost zúčastnit se odborné stáže ve Švédsku, kde byl téměř dokonalý systém výběru uchazečů pro získání pozemku na výstavbu maloobchodní sítě.
Probíhalo to tak, že byla centrálně a bez korupčních vlivů vybrána lokalita pro výstavbu maloobchodní sítě, a na tuto lokalitu byl dle předem stanovených parametrů vyhlášen konkurz. Pro zajištění konkurenčního prostředí tam byly stanoveny územní i technické podmínky k výstavbě minimálně dvou vzájemně si konkurujících subjektů. Následně byly pozemky prodány. Tímto způsobem se dosáhlo téměř stoprocentního správného výběru.
Bohužel, tyto prezentované příklady nebyly u politiků brány v úvahu. Samozřejmě proto, že ve zmatku se daří lépe developerům a korupci,“ odhalil ParlamentnímListům.cz realitu českého trhu devadesátých let Zdeněk Juračka.
Český dodavatel? Raději zahraniční
Nedostatek koncepce a vůle inspirovat se v zahraničí vedl k tomu, že zahraničním obchodním řetězcům nic nestálo v cestě, aby na českém trhu masivně expandovaly.
„Naopak v zahraničí platí zásada, že při výběru provozovatele v dané lokalitě musí být rezervováno místo pro ryze národní firmu tak, aby byl trh pokud možno vyvážený a nedocházelo k diktátu firem zahraničních,“ vysvětlil praxi jiných trhů Juračka. Podle jeho mínění je tak zřejmé a prokazatelné, že se český maloobchod dostal kvůli neprofesionálním přístupům vlády pod obrovský tlak řetězců, na který nebyl připraven.
„Ale nejen maloobchod, ale i česká potravinářská výroba. Představte si situaci, kdy český manažer nákupu v zahraničním obchodním řetězci, který působí u nás, objedná zboží u českého výrobce,“ popsal redakci příklad z praxe Juračka.
„Stane se, že mu poté zavolá zástupce zahraniční firmy a nařídí, že objednaný produkt nebude brát od firmy české, ale zahraniční, se kterou má mateřská firma obchodní vztahy. Ptal jsem se na jedné konferenci veřejně, ať mi někdo z přítomných sdělí, jak tento obchod dopadne? Odpovědi jsem se nedočkal. Jelikož však český manažer nadále zastává zajímavý post u zahraniční firmy, je odpověď celkem jasná. Já bych zřejmě v tomto případě jednal stejně,“ přiznal obhájce českého maloobchodu.
Juračka však také dodal, že mnohé neúspěchy si při soutěžení s velkými nadnárodními řetězci zavinil český maloobchod sám: „Zejména tam hrála roli velká nejednotnost a malá vůle jednotlivých samostatných právních subjektů k hledání integrace.“ Na zahraničních řetězcích v Česku však vidí také klady: „Prezentace jejich konkurenční síly a zkušeností donutila české maloobchodníky modernizovat a hledat nové postupy pro zlepšení konkurenceschopnosti. Z toho pak určitě měl prospěch i zákazník.“
Prodávají v každé p....i
Existuje cesta ven? Je možné nějak omezit přístup zahraničního kapitálu na český potravinářský trh?
„Kdybych chtěl být hodně stručný, tak řeknu, že cesta zpět neexistuje. Současný stav českého maloobchodu je pro mne zklamáním,“ povzdechl si Zdeněk Juračka.
„Vzpomínám na kdysi často prezentované lži ze strany řetězců, v jakých lokalitách a s jakým záměrem k nám na trh vstupují. Jako příklad uvedu známou prezentaci jednoho z nejmenovaných řetězců, jehož původním záměrem bylo obsadit tržní pozice ve městech nad cca 30 tis. obyvatel. Dnes prodávají s odpuštěním v každé malé p….i. Není možné jim to mít za zlé, ale podraz to určitě je.“
Podle Juračky českému maloobchodu nezbývá nic jiného, než se snažit stávající pozice uhájit a vylepšit. „Bez integrace a lepší spolupráce to však nepůjde. V této souvislosti bych rád zmínil Asociaci českého tradičního obchodu, která se snaží společné kroky koordinovat.“
Co se týče státních zásahů, Zdeněk Juračka si po svých zkušenostech nedělá iluze. Jedno by však uvítal: „Stát by mohl v zájmu snahy o alespoň ekonomickou, když ne jinou rovnováhu, lépe regulovat úniky tučných zisků řetězců do zahraničních bank a firem. Hodilo by se to zejména v této době, kdy do rozpočtu uvítáme každou korunu.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Andrea Novotná
Tomkk07
