Kvitujete postup vlády Petra Fialy ve věci války na Ukrajině?Anketa
Na veřejnoprávní notu startuje pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Na Kavčích horách je rušno. Nejprve musel vyletět Marek Wollner, jedna z tváří války o Českou televizi v roce 2000, prý kvůli šikaně, sexuálnímu harašení a dalším praktikám, které se pro vynikajícího pracovníka naší nejlepší veřejnoprávní televize poněkud nehodí. Wollner na to reagoval vskutku pružně a kreativně. Udal svou sympatickou a národem neobyčejně milovanou moderátorku Noru Fridrichovou – víceméně z téhož: bossing, řvaní na podřízené, vytváření neurotizující atmosféry a tak dále. To už je druhá zvadlá veřejnoprávní květinka během pár týdnů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Možná, že tento zábavný seriál bude mít další aktéry. „Třeba Václava Moravce, Jakuba Železného a kdovíkoho ještě. Co by tak na ně mohlo vyplavat? Cokoli, vždyť je to vlastně jedno. Jakmile se spustila lavina odpadlictví od společného koryta, lze si představit cokoli. Ale vážně. Jestliže dva vysoce postavení vedoucí pracovníci řeší téměř shodný problém, totiž svou neschopnost jednat s lidmi jako s lidmi, a ne jako hmyzem, cosi to vypovídá. Nejen o nich, na nich nezáleží. Takových Wollnerů a Fridrichových v zemi české běhají jistě stovky. Každý je nahraditelný a někdo může dokonce mít i jakési slušné vychování. Ne, je to chyba systému. Jestliže řídící mechanismy v televizi, kterou si platíme z vlastních kapes, fungují takhle mizerně, ptejme se po odpovědnosti,“ vybízí mediální analytik.
Vytratil se smysl pro podstatné ve zpravodajství
V první řadě Zdeněk Šámal, ředitel zpravodajství a sportu. „Svého času, co já sám pamatuji z naší příjemné spolupráce někdy na sklonku první dekády milénia, zřejmě úplně rezignoval na jakékoli pokusy hrát v tom rumrajchu zvaném ‚budova zpravodajství‘ aspoň roli arbitra a ochránce hradeb. Jestliže totiž nehlídá dobrou pověst – je-li tam vůbec ještě nějaká – své flotily, pak je mu to jedno, nebo o tom ani neví. Obojí je strašné pomyšlení. Přitom právě na Šámalovi lze dobře ukázat na stávající dekadentní stav té instituce. Pamatuji, že býval člověkem dobrých nápadů a dostatku energie je realizovat. Navíc měl smysl pro to podstatné, co by mělo být zákonem nad zákony v televizním zpravodajství, totiž vyváženost,“ oceňuje Petr Žantovský.
Za příklad vybírá dvoudenní kongres ODS v roce 2008. „ČT z toho dělala dva celodenní přenosy (šlo o to, zda zůstane předsedou Topolánek, nebo jej pokoří tehdy stoupající hvězda Pavel Bém). Záběry ze sálu se střídaly s debatami ve studiu, kde byli hosté věru rozmanitých denominací: politolog Petr Just, emeritní politik Daniel Kroupa – a já, který jsem se tehdy ODS zabýval opravdu zevrubně. Tedy tři různé názory na mnohé řečené. Umíte si dnes představit, jak se ve studiu na podobné téma – sjezd ODS – sejde třeba Václav Klaus (či někdo z jeho Institutu), proti němu třeba politolog Jan Hubáček a na třetí straně stolu třeba Ladislav Mrklas, takto šéf CEVRO, vysoké školy, založené kdysi Ivanem Langerem a dodnes prostoupené mnoha lidmi z ODS spjatými, například Alexandr Vondra, Petr Nečas a jiní. Nepředstavitelné,“ míní mediální odborník.
Česká televize je dům, v němž se hojně křičí
Přitom od té doby uplynulo jen nějakých patnáct let. „Česká televize je prostě obrazem naší doby – intolerantní, arogantní, samolibé a autoritativní. A to už vůbec nemluvím o hlavní odpovědnosti Petra Dvořáka, od něhož si rovněž mnozí – včetně mě – slibovali, že do ČT přinese pořádek, jakému ho naučila PPF, když byl v čele její Novy. Jenže Dvořák se asi stará o úplně něco jiného, než jsou poměry a pověst České televize. O co? Na to ať se ho ptá Rada, až bude teď chystat novou volbu generálního ředitele. A malý šťouchanec závěrem. Kdysi se jistému typu zařízení říkalo ‚vykřičený dům‘. Jak se na kauzách Wollnera a Fridrichové ukazuje, Česká televize je dům, v němž se rovněž hojně křičí. Co vám to napovídá?“ ptá se Petr Žantovský.
Psali jsme:
Do stejné vody vstupuje ještě jednou. A to článkem s titulkem „Rada ČT: pořad 168 hodin o homo-manželstvích porušil třikrát Kodex České televize“, který na svém webu zveřejnil bývalý televizní pracovník Aleš Borovan. „Po velké vysílací radě (RRTV) rovněž Rada ČT fakticky konstatovala, že v pořadu 168 hodin, moderovaném Norou Fridrichovou, nedodrželi základní profesní standardy. Publicistický pořad ČT 168 hodin ze dne 12. června 2022 se v jedné ze svých reportáží zabýval tzv. „manželstvím pro všechny“ (mimochodem autor správně podotýká, že ve skutečnosti se nejedná o všechny, již tento název je manipulativní). Jak loni konstatovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), reportáž nedodržela ani ty nejzákladnější standardy novinářské práce, to znamená objektivitu a vyváženost, a spíše připomínal aktivistické vysílání,“ podotýká autor.
Jakápak soudržnost při vyvyšování jedné skupiny
A ve svém článku pokračuje: „Reportáž vyznívala z neznámých důvodů ve prospěch zastánců homo-manželství, přičemž zastánci manželství jakožto muže a ženy nedostali prostor k vyjádření. K podobným závěrům dospěli nyní i veřejnoprávní radní. Podle Rady ČT ta samá reportáž porušila hned tři články Kodexu ČT - 5.1 (ČT divákům poskytuje informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů), 5.3 (Publicistické pořady také dávají ucelenější prostor aktérům událostí vyjádřit argumenty, jimiž zdůvodňují své postoje) a 5.14 (Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor).“
Petr Žantovský dodává, že reportáž porušila především zákon o ČT č. 483 Sb. z roku 1991. Tam se ve 2. paragrafu definuje naprosto jasně, co je obsahem veřejné služby v médiích. „Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména:
a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, (zde jasně nebylo naplněno, reportáž byla jednostranná)
b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky, (rovněž nenastalo, jak chcete přispívat k právnímu vědomí, když šíříte neprávní argumenty a zájmové poloinformace?)
c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti. (to už je cele ze sféry snů. Nelze přispívat k soudržnosti pluralitní společnosti, když vyvyšujete jednu její skupinu nad jiné).
Třikrát porušený Kodex ČT, ale za aférkami se to ztratí
„Bojím se jen, že za aférkami moderátorů tento verdikt zanikne. Nebude ochota to řešit. Vždyť co se může stát? Česká televize dostane – třeba od RRTV – pokutu, a tu zaplatí zase z našich kapes. Veškerá osobní odpovědnost žádná. Stát ve státě. Dnešní vláda a její legislativní návrhy týkající se veřejnoprávních médií však v tomto směru neslibují žádnou změnu. Leda k horšímu, lze-li to ještě vůbec,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„Ubejvá nás, tak začal moderátor hudebních pořadů Svobodného vysílače Michael Kyselka zprávu o odchodu hudebního publicisty Petra Slabého. Ono ‚ubejvá nás‘ je citací refrénu písně Ladislava Jakla, která, pokud se pamatuji, vznikla v době, kdy ze světa odcházel Jaklův dlouholetý spoluhráč, klávesista Robby Černý. Ubejvá nás – šedesátníků. Petrovi Slabému by bylo 60 právě letos. Zemřel počátkem února,“ připomíná mediální analytik.
Bonviván a vynikající znalec nekomerční hudby
„Znal jsem Petra od roku 1988, kdy byl redaktorem časopisu Melodie. Bylo to po těch nejhorších letech po rozehnání osazenstva ‚staré‘ Melodie a dosazením komunistického kádra Miroslava Kratochvíla do jejího čela. V tom roce 1988 už byly věci jinak. V čele redakce stál Honza Dobiáš, ex-Mladý svět, moderátor Porty a prima chlapík, jemuž se povedlo ke spolupráci přitáhnout i takové autory jako byl Vladimír Vlasák, Vojtěch Lindaur – a přes Petra Slabého i mě, jehož předchozí redakce vyhnala víc než dva roky předtím. Když jsem zmínil Kyselkův pořad na SV, ocenil jsem, že se tam role toho, kdo promluví za Petrem Slabým, zhostil publicista Aleš Opekar. Přece jen ještě není úplně běžné, aby člověk z mainstreamu vystoupil v alternativě, to jsem pokládal za statečné. Mrzelo mě jen, že Petrovi Slabému to jeho krátké angažmá v Melodii vytkl. Nejspíš o tom má málo informací,“ myslí si Petr Žantovský.
„Petr byl – po tatínkovi, Z. K. Slabém – bonviván, užíval si radostí života naplno, což mu asi taky zkrátilo život. Především to byl vynikající znalec nekomerční hudby (vydali spolu s otcem naprosto nenahraditelný spis Jiná hudba), televizní a rozhlasový publicista, naprosto oddaný té ‚své‘ hudbě. A kromě toho s ním byla vždycky spousta srandy. Budeš mi chybět, Petře. Holt ‚ubejvá nás‘,“ konstatuje smutně mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
