Ke všemu se mi zdá, že s nástupem Fialovy vlády ze strany příslušných úřadů přibylo přezíravého chování a nezájmu. Zlepšení snad spatřuji pouze v tom, že zatím nikdo nenásledoval příkladu zesnulé exprokurátorky Marie Benešové, která kdysi vyvolala trestní řízení proti mně, tvrdíc, že mám početnou klientelu a úspěšně rozvracím trestní řízení na celém území státu. Po dvou letech od zahájení to ale vyšumělo. Tehdy jsem ovšem nebyl samostatnou jednotkou, ale pilným členem spolku Šalamoun.

Nejnápadnějším ukazatelem vývoje resortu je stále rostoucí objem prostředků, vynakládaných státem na odškodnění obětí nesprávně vedených řízení. Naděje, že by stát podnikl účinná opatření proti opakování nešvarů, není žádná.

Uvažuji také nad tím, zda vůbec má činnost justičního prudiče praktický význam, zda je někomu ku prospěchu. Velký podíl mého času v posledních letech zaujalo sledování problematických trestních procesů. Vysedával jsem celé dny v soudních síních, ale kromě toho jsem i studoval související dokumentaci, protože jsem si chtěl udělat samostatný úsudek, nezávislý na vyprávění chráněnců. Měl jsem štěstí, že většina sledovaných procesů navzdory všem potížím a po více letech skončila pravomocným zproštěním. Ale ohlédnutí za těmi, jež skončily odsuzujícím rozsudkem, většinou ve mně vyvolává pochybnosti o jejich spravedlnosti a beznaděj. Jeden z nich dosud pokračuje a nejsem si jist, že se do blížící se devadesátky dočkám zprošťujících rozsudků.

Přirozeně na žádný proces jsme nemohli mít přímý vliv. Zjevné příznivé účinky usilování spolku Chamurappi se mohly projevit vždy jen zprostředkovaně, např. vyjednáním milosti prezidenta republiky nebo přesvědčením ministra spravedlnosti o vhodnosti podání stížnosti pro porušení zákona. Od odchodu ze spolku Šalamoun v r.2017 jsme se cestou vyjednávání milosti vydali jen jednou, a to za působení pana prezidenta Miloše Zemana, u něhož jsme neuspěli. Naštěstí v tomto případě naši chráněnku nechal po sedmi měsících pobytu ve vězení propustit na svobodu Nejvyšší soud ČR a následně dosáhla pravomocného zproštění. Stížností pro porušení zákona jsme získali několik, ale úspěšná byla jen jedna. Stála ale za námahu. Po ní následoval pětiletý obnovený proces, zakončený zprošťujícími rozsudky a našimi neúspěšnými pokusy o trestní stíhání soudců a státní zástupkyně, kteří dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR porušili zákon v neprospěch našich chráněnců.