Chyťte se za rypák, vytáhněte si ho z ... Vyoral kvůli Novotnému rozjel peklo

Felix Slováček se vyfotil s kandidátkami STAČILO!, tj. s Kateřinou Konečnou, Petrou Rédovou a Janou Turoňovou. Reakce na sociálních sítích byly očekávatelné. Starosta Pavel Novotný se vyjádřil, že „Felix byl vždycky debil.“ Což je sice sprosté, ale z hlediska Novotného to nevybočuje z řady. Ale pak přidal dovětek: „Dávám mu pokoj asi rok a půl, co vím, že mu zemře dcera. Anička, bohužel, nemá žádnou šanci. Ale tohle přehnal.“ Na vysvětlenou, dcera Felixe Slováčka se léčí s rakovinou. Novotný tento příspěvek posléze smazal, ale řekl, že omlouvat se nebude a ti, kdo se do něho pustili, aby „šli do p*dele“. Jak na něco takového reagovat?

Chtěl bych předeslat, že slovní útoky ze strany primitivů a pazgřivců všeho druhu – omlouvám se primitivům a pazgřivcům – bychom si neměli brát osobně a přecházet je s nadhledem. Jakkoliv to někdy nemusí být lehké. A věřím, že i tak se k tomu Slováčkovi postavili. Skutečně dotčení – ať už pozitivně, či negativně – bychom se měli cítit jen člověkem slušným, čestným, bystrým, chytrým, rozvážným… jak chcete… člověkem, který má své opodstatnění na tomto světě a může nás něčím obohatit. A to může pravda skoro každý. Ovšem onuce typu prominentního nosáče Novotného mezi ně nepatří – krom teda odstrašujícího příkladu. Živí se – obrazně i doslova – tím, že se vás snaží zasáhnout na citlivém místě, vytočit a získat si pozornost vaši a zejména médií. Pozornost, které se mu nedostávalo v dětství, když otec Novotného Petr ji třeba strhával toho času většinu na sebe. Pak se v tehdy ještě snad poměrně normálním dítěti Pavlovi Novotnému postupně rozvinul mindráček… A z něj už nevyrostl a své komplexy a touhy po pozornosti si řeší vulgaritami, útoky nebo dle řady indicií třeba návykovými látkami. Skoro bych si mohl založit psychologickou poradnu, co myslíte?

A myslím, že naprosto přesně situaci vystihla Kateřina Konečná, na jejíž příspěvek z asociální sítě jsem náhodou narazil a která přesně shrnula pokrytectví a hnůj, který představuje současná politrucká reprezentace naší země. „Přijde Vám to pane Fialo, představitelé ODS, koalice SPOLU, pane Vondro, paní Vrecionová, pane prezidente Pavle, paní Decroix, paní Nerudová a vy všichni, co se za tímto pánem – představitelem ODS – jezdíte nadšeně fotit, jako slušná hodnotová politika? Ptám se jen, až o ní budete příště něco kázat.“

Tato slova podepisuji. Nejen ti, které Konečná označila, by se jednou měli chytit za rypák a vytáhnout si ho z řitního otvoru. Respektive z řitního otvoru někoho jiného, kam lezou s pravidelností limitně se blížící věčnosti.

Jinak Novotného slova jsou o to více přes čáru, že se nezdržel ataku pouze proti Felixovi, ale opřel se do rodinného příslušníka, který s onou Felixovou aktivitou neměl nic společného. Z tohoto úhlu pohledu by si mohl onen zakomplexovaný onan představit, jak by se asi cítil, kdyby mu nějaký jemu podobný idiot vrátil stejnou kartou a opřel se zdravotního stavu jeho tatínka Petra. To, že je Novotný v podmínce a že za to, co coby nutno dodat veřejně činná osoba již vydávil za prasárny, by kdekdo už byl za katrem, snad už ani nemusím dodávat.

Pak tu máme incident s umělkyní v Praze 7, kde se nahá Kateřina Olivová producírovala před dětmi a házela hlínou v rytmu techna. Hovořil byste v tomto případě už o úchylce?

Předně to, že se kdejaký nýmand zve umělcem, ještě neznamená, že jím opravdu je. A stejně tak to platí v případě pologramotných novinářů hlavního proudu, kteří zvou kdejaký zamindrákovaný ksindl umělcem a kdejakou vulgaritu či imbecilitu uměním či „performance“. Nemyslím to vůči vám vůbec ve zlém, ale nesnižoval bych se na jejich úroveň a nenaskakoval na jejich orwellismy převracející významy slov, obrazů i činů. Jinak výše zmíněná dívčina – nevím, zda se neidentifikuje třeba jako plejtvák nebo kapybara – aby jí nekřivdil – zřejmě kromě své, jak jsem viděl, výrazné obezity nemá zkrátka jak jinak se zviditelnit.

Zřejmě nic chvályhodného či hodnotného neumí, nedokáže, nezná, a tak se svléká před dětma a dělá píč... Neb to je to, na co progresivně levicová média a politici hlavního proudu slyší a co nezřídka vynášejí na nebesa za pokřiku krásných nových zítřků. Nemusím být psychiatr ani psycholog, abych v případě oné neforemné ženštiny mohl uvažovat buď – jak říkáte – o úchylce, nebo spíše o zakomplexovanosti, nedostatku sebeúcty a hlavně sebevědomí, který se naopak snaží na veřejnosti zastřít na oko sebevědomím olbřímím. Že se tento konkrétní případ pak udál před malými dětmi, je pak otázkou, o co ve skutečnosti šlo, kde se to událo a zda rodiče těchto dětí tam své děti poslali vědomě.

NCOZ prošetřila kauzu Vrbětice, došla k tomu, že útok spáchali Rusové, ale protože jim Rusko neposkytne součinnost ve vyšetřování, nehodlají nikoho obvinit a soudit. Andor Šándor k tomu měl relevantní otázku: „Pokud máme stoprocentní jistotu, že to byli Čepiga s Miškinem, tak co bychom ještě v Rusku potřebovali vyšetřovat a zjišťovat?“ Co na „vyřešení“ této kauzy říkáte vy?

Vlk se nažral a koza zůstala celá? Ono uspěchané hození Vrbětic na ruské agenty bez jakýchkoliv důkazů a bez prakticky jakéhokoliv logického kontextu od začátku smrdí spíše dezinformační zpravodajskou hrou. Koudelkovo čučkaři na befél z Langley, nebo z podobných míst, dle mého skromného názoru, spojily dvě spolu nesouvisející události – Vrbětice a údajné ruské „novičok agenty“ – v jednu nelogickou mýdlovou operu, která měla za cíl zakrýt jak skutečnou kauzu Vrbětic a zřejmé úniky vojenského materiálu, tak posílit západem pěstovanou rusofobii a jako třešničku na dortu přehlušit ještě něco dalšího. Toť můj subjektivní pohled na tuto estrádu, kterou bohužel odneslo několik nevinných lidí životem.

Slavilo se 20 let v EU. Zda máme co slavit… se raději ptát nebudu. Ale myslíte si, že před těmi dvaceti lety jsme skutečně měli na vybranou, zda vstoupit, nebo nevstoupit do EU? Co by se například stalo, kdyby referendum nedopadlo?

Samozřejmě že jsme neměli na vybranou. Alespoň já jsem hluboce přesvědčen, že my obyčejní lidé nemáme možnost ovlivnit procesy, které jsou řízeny seshora. My máme na vybranou pouze v nižších sférách. Stejně jako myši jsme pro danou dobu celosvětovým zřízením, režimem… „vsunuti“ do daného rámce, mezi dané mantinely hry. A v rámci těchto mantinelů v nižších sférách pak můžeme či musíme fungovat a tam pak máme na vybranou. Ale myslet si, že by na nás záležel vstup či nevstup do struktur jako je EUro sojuz, je bláhové. Pokud je geopolitický zájem shora, prostředky se vždy najdou. Třeba opakováním referenda jako v jiných zemích či za jiných okolností – vzpomeňme třeba Lisabonskou smlouvu – ústavu, kterou původně občané ve Francii a Holandsku v referendech odmítli.

Zemřel jeden ze zakladatelů ODS, Miroslav Macek. Jak na něho a jeho glosy vzpomínáte?

Jako na člověka, který dle mého vhledu prožil naplněný život tak, jak si sám přál a jak mu šel naproti. Jako na gurmána, požitkáře, gentlemana, milovníka, spisovatele, politika a člověka s velkým přehledem, nadhledem a hlavou, kterou na rozdíl od jiných nenosil jen proto, aby mu nepršelo na mandle. Jeho glosy vtipně a trefně reflektující realitu – na rozdíl od glos mainstreamových pisálků, které realitu pokřivují a snaží se vytvářet – budou chybět. Stejně jako chybí třeba rešerše, příspěvky a postřehy Terezy Spencerové. Samozřejmě nikdo nejsme černobílý, nikdo není jen padouch a jenom hrdina, všichni jsme, jak říkal Werich, nebo Kopecký mnohostrunní. A ty další struny případně ponechám na připomenutí druhým.

Ze stanice metra Anděl chce jeden šestnáctiletý student odstranit výzdobu z dob komunismu, totiž obrovský nápis Moskva-Praha, a to kvůli válce na Ukrajině. A tvrdí, že žádné „československo-sovětské přátelství“, které je uvedeno na plaketě, nikdy neexistovalo. Co vy na to?

Mladí často disponují „revolučními“ myšlenkami, nicméně chybí jim zkušenosti, nadhled, historický kontext a čím dál častěji pokora a úcta nejen k „dědictví svých otců a maminek“. Ovšem přikládat mediální i jakoukoliv jinou faktickou pozornost šestnáctiletému svazákovi popírajícímu historii, kterému sotva sestoupila varlata, připadá mi býti velmi smutným příběhem, sic velmi dobře korespondujícím s naší dobou vymknutou z kloubů.